Šílenství při důležitých zápasech podléhají miliardy lidí. Politiky nevyjímaje
Hokejový zápas naší reprezentace proti Američanům uvidí stovky Čechů přímo na stadionu v Bratislavě. Jenže co mají dělat ti, kteří budou v době utkání ještě v práci nebo na cestě domů? Fanoušci, kteří si nevzali dovolenou, mohou najít inspiraci třeba na příkladech světových politiků. I u nich totiž sport občas zastíní všechno ostatní.
Sledování důležitého zápasu národního týmu si nechtějí nechat ujít bez nadsázky miliardy lidí po celém světě. Ať jde o hokej, fotbal nebo něco úplně jiného.
Každá země má většinou svůj takzvaný národní sport a během něj propuká skoro šílenství. Lidé jsou schopni udělat cokoliv, jen aby důležitý zápas viděli.
Že i světoví politici podléhají při důležitých zápasech sportovní vášni, potvrzuje redaktor Ondřej Houska
Spolupracovnice Radiožurnálu v Římě Verunka Lunardi něco takového z Itálie dobře zná. Když se Itálie dostane do semifinále na mistrovství světa ve fotbale, po dobu vrcholných zápasů se celá země prakticky zastaví.
„Každé město i malá městečka rozmístí velké obrazovky a zaměstnavatelé zavrou obě oči na tím, že zaměstnanci záhadně onemocní nebo se na dvě hodiny někde ulijí. Řidiči autobusů řídí se zapnutým rádiem obklopení cestujícími,“ popisuje Lunardi.
Dostat se do finále na fotbalovém šampionátu se v Itálii považuje za věc národní cti, a tudíž i politikové musí ponechat stranou vše ostatní a sledovat zápas.
Bavme se radši o fotbale
Premiér Silvio Berlusconi se ostatně proslavil i jinou fotbalovou historkou. Na jednom summitu Evropské unie se lídři sedmadvacítky do nekonečna hádali kvůli evropské ústavě. Až zasáhl Berlusconi. „Pojďme se radši bavit třeba o fotbale. Nebo o ženách," navrhl.
A obrátil se na německého kancléře Gerharda Schrödera: „Gerharde, začni ty." Jenže Schröder byl počtvrté ženatý, a tak se nesmál ani vtipu o fotbale, ani narážce na ženy.
Berlusconi by asi víc uspěl u Schröderova ministra zahraničí Joschky Fischera, známého fotbalového fanouška. Psal se 26. květen 1999, zuřila kosovská válka a ministři zahraničí západních mocností, takzvaný Kvintet, si pod vedením šéfky americké diplomacie Madeleine Albrightové domluvili na poslední chvíli mimořádnou telekonferenci.
'Joschko, jsi v pořádku?'
Čtyři politici se mohli plně koncentrovat na bilancování šedesáti dní od vypuknutí posledního balkánského konfliktu. Joschka Fischer měl jinou prioritu. Na trávníku barcelonského Nou Campu se totiž hrálo finále mezi Bayernem Mnichov a Manchesterem United.
Někdejší levicový buřič Fischer si prostě nemohl nechat fotbal ujít, a tak aspoň ztlumil zvuk na minimum. Devadesát minut to pro Bayern vypadalo skvěle, vedl 1:0 a mohl skoro začít slavit. V nastavení se ale odehrálo něco neuvěřitelného - nejen, že Manchester vyrovnal, ale během pár vteřin vstřelil i vítěznou branku.
V okamžiku, kdy padl vyrovnávací gól, nedokázal Joschka Fischer potlačit emoce a krátce vykřikl. V telefonu se rozhostilo několikavteřinové ticho. Joschko, co se děje, jste v pořádku? ptala se starostlivým hlasem Madeleine Albrightová. Joschka byl naprosto v pořádku, jenom podlehl u Němců tolik běžném fotbalovému šílenství.
