Sledge hokejista Miroslav Hrbek má před sebou další výzvu. MS v Buffalu

Sport je pro handicapované ideální možností, jak se vyrovnat s nepřízní osudu. Dává jím obrovskou motivaci, posouvá hranice jejich možností. Stoprocentně to platí i o sledge hokejistovi Miroslavu Hrbkovi. Je oporovou národního týmu a v nejvyšší soutěži obléká dres Žraloků z Karlových Varů. Jeho život poznamenal střet s vlakem.

Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Parahokejista Miroslav Hrbek | Foto: Pavel Petr

„Přecházel jsem zkratkou přes koleje, zřejmě jsem na nich zakopl a zůstal ležet v době, kdy tam jel zrovna vlak,“ líčí svůj osud Miroslav Hrbek, který přišel o nohy a nevěděl co, bude. Neuměl si to představit.

„Když jsem se poprvé probral z narkózy, tak jsem se začal smát, že nemám nohy. Pak jsem chtěl, aby mě na áru dali blíže k televizi, protože jsem na ni neviděl. Jelikož šlo o traumatický úraz, tak mi do nemocnice přivedli psychiatra a psychologa, aby si člověk nechtěl něco udělat,“ popisuje.

Přehrát

00:00 / 00:00

Se sledge hokejovým reprezentantem Miroslavem Hrbkem si o životním osudu i sportu na vozíku povídal Pavel Petr

Obavy to byly zbytečné. Dnes devětačtyřicetiletý obránce bral a bere život takový, jaký je. „Po hodině rozhovoru mi psychiatr i psycholog říkali, že si takhle s nikým dlouho nepopovídali. Netušili, proč je volali. Co v životě přijde, to beru,“ podotýká Hrbek, který ale přiznává, že se dostavily i deprese.

„Poznal jsem, jaký je život na vozíku. Jeden schod i špatně skloněný chodník může nadělat dost problémů. I s prací byly tenkrát problémy,“ vzpomíná Mirda, jak mu spoluhráči přezdívají.

Se sledge hokejem se dá začít i ve čtyřiceti, potvrzuje Martin Novák

Číst článek

Úraz navíc přišel v době, kdy řešil i osobní život. „Když se mi to stalo, tak jsem žil na ubytovně, protože jsem se rozvedl. Se stávající manželkou jsme chodili asi půl roku a neměli jsme bydlení. Spíše jsem přemýšlel, jak dál,“ prozrazuje.

Do řešení problému se vložil zdravotní personál a také sociální úřad. „Nabídli mi nějaký ústav, což jsem okamžitě zamítl. Když se tam člověk dostane, už se tam odtud nevyseká. Neřešil jsem ani jak, ale spíše kde,“ pokračuje Hrbek.

Se sledge hokejem projel celý svět

Nechtěl se smířit jen s invalidním vozíkem. Hledal možnost, jak se zapojit do běžného života. Sport nabízel a nabízí i handicapovaným nespočet možností. „Teď žiju hokejem a dávám mu maximum, jen mě štve, že jsem starý a za nějakou dobu budu muset skončit.“

Nikdo ze sledge hokejistů si nestěžuje. V kabině nebo na střídačce neuslyšíte žádnou stížnost na život a na to, co je potkalo. Hráči se snaží najít pozitiva.

„Trochu si to protiřečí, ale tím, že jsem na vozíku, jsem se dostal tam, kde jsem. Díky paralympiádám a mistrovstvím světa mám projetý celý svět. Kdybych byl zdravý, tak bych chodil do práce a možná bych si jednou za rok zajel na dovolenou. Nepodíval bych se tolik po světě a nezažil bych tolik zážitků jako se sledge hokejem,“ ví Miroslav Hrbek, který by neměl chybět na dubnovém mistrovství světa v Buffalu.

Miroslav Hrbek (uprostřed) po zápase české sledge hokejové reprezentace | Foto: Pavel Petr

Pavel Petr, Petr Hašek Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Nejčtenější

Nejnovější články

Aktuální témata

Doporučujeme