Trenéři Zlína přišli za hráči před šestým duelem s Plzní se speciální motivací
Málokterý plzeňský hokejový fanoušek asi byl ochoten připustit, že jeho tým v šestém utkání finále play-off nezíská na vlastním ledě rozhodující čtvrtou výhru. A přece to tak včera večer dopadlo. Mužstvo Zlína si odváželo domů vítězství 5:2, za které možná mohlo poděkovat i malému předzápasovému školení v kabině.
„My jsme to tam přečetli, byla tam nějaká příprava, odevzdávání cen pro finalisty, režie,“ připomněl si chvíle před pátečním utkáním jeden ze zlínských trenérů Juraj Jurík. Jak se ukázalo, zdánlivě nevinné informace na téma – ‚co nás čeká, pokud Plzeň vyhraje a bude přebírat vítěznou trofej,‘ fungovaly na hráče jako vydatný elixír. „Ukázalo se, že to byl pro hráče hodně motivační prvek,“ pokračuje Jurík.
„Trenéři nám to řekli v kabině, jaký je naplánovaný program a to nás trochu nakoplo, musím přiznat,“ ochotně potvrdil útočník Petr Leška. Další povzbuzující injekci si hráči Zlína vlastnoručně nachystali na začátek druhé třetiny, kdy za stavu 0:1 uzemnili domácí celek dvěma góly. „Určitě, my jsme prohrávali, nezačali jsme moc dobře, naštěstí jsme pak dali ty dva slepené góly, které nás psychicky hodně zvedly, vlily nám ty síly a Plzeň to dostalo trochu dolů.“
A cestu nahoru nenašli už plzeňští hráči ani za vydatné podpory tribun, které sice do poslední chvíle mohutně povzbuzovaly, ale občas také dávaly dost drsným způsobem najevo, že jim ten či onen ze soupeřů leží v žaludku. Což byl i případ zlínského kapitána Petra Čajánka, který se snažil zůstat nad věcí.
„To k tomu nějak patří a člověk si za ty roky zvykl. Samozřejmě, že to není nejpříjemnější, ale je to tak.“ Pokud se tedy týká rozhodujícího sedmého zápasu hraného zítra ve Zlíně, zkusme mu popřát hodně decibelů, ale také co možná nejvíce respektu k soupeři.
