V hokeji už nezáleží na tom, kolik vám je. Důkazem je obránce Modrý
Hokejová Plzeň prožívá zatím povedenou extraligovou sezónu a vypadá to, že západočeskému klubu se vyplácí sázka na zralé, superzkušené hráče. Jedním z nich je obránce, který v loňském roce oslavil čtyřicetiny, po minulé sezóně dal sbohem hráčské kariéře i Plzni a vrátil se s rodinou do zámoří, kde trvale žije. Stačilo však pár měsíců, aby svoje rozhodnutí přehodnotil. Tento hráč, který v posledních dnech znovu obléká plzeňský dres, se jmenuje Jaroslav Modrý.
I z jeho pohledu je dobře, že tuzemský divák už uvažuje tak, jako je to obvyklé v zámoří. A že si tedy zvyká nerozdělovat hráče na mladé a staré, ale na lepší a horší.
„Každý si musí uvědomit, kolik ten profesionál tomu týmu může dát. Ten člověk musí být zdravý a musí mít i trošku štěstí. Když se naskytne nějaké zranění, tak je pak už mnohem těžší se dostat zpět do formy. Ale lidi pochopili v tomto našem sportu, že když se udrží v nějaké lepší kondici, tak mohou hrát hokej déle, než to bylo v minulosti,“ říká Modrý.
K tomu, aby hráč vydržel na ledě do zralého věku a aby měl tribunám stále co nabízet, nestačí být pokud možno fit, ale je také důležité umět se hokejem bavit. A v tomto směru prý Jaroslav Modrý rozhodně nemusí mít výčitky svědomí.
Jaroslav Modrý si moc dobře uvědomuje, že si ve čtyřiceti letech musí na sebe dávat větší pozor
„Je to nádherná práce a něco, co mě strašně baví. Jsem rád, že ještě můžu hrát a ukázat mladým, že ten hokej ještě můžu hrát. Můžu předat věci, které jsem se naučil a zkušenosti, což by mohlo pomoci k tomu, abychom vyhrávali zápasy.“
Na výkonnosti, i toho zvláště zkušeného hráče se ovšem podepisuje prostředí, ve kterém působí, herní styl mužstva, za které nastupuje, atmosféra na tribunách i v hokejovém zákulisí. V Plzni našel Jaroslav Modrý právě to, co potřeboval.
„Je tam výborná parta kluků i trenér. Celá ta organizace funguje, Martin Straka je vynikající persona, která ze všeho nejvíce žije hokejem. Je skvělé být součástí jeho klubu a bojovat po jeho boku.
Čím je člověk starší, tím víc to bolí, povzdechnou si občas někteří hráči. Ale ne náhodou řada extraligových trenérů tvrdí, že právě ti nejzkušenější si dávají na tréninku nejvíc záležet. A že by se snažili při samotných zápasech uhýbat kotouči nebo soupeřům?
„To ne, hokej musí občas bolet, no. Když jsem začínal hrát hokej, tak mi říkali, že musím být pořádný chlap a něco vydržet. Minulost nám ukázala, že jde hrát se zlomeninami a teď je to stejné. My také máme hráče, kteří jsou otlučení,“ dodává Jaroslav modrý.
