Vlak ho připravil o nohy. I tak se Lukáš Štěpják věnuje hokeji či atletice
Ani těžký úraz nemusí znamenat konec se sportem. Osmnáctiletý Lukáš Štěpják se o tom přesvědčil v roce 2005. Vlak ho tehdy připravil o obě nohy. Nesebral mu ale chuť sportovat. Jedničkou je pro něj sledge hokej, kde obléká pardubický dres.
„První vystoupil můj bratr, pak máma a vlak se začal rozjíždět a já jsem to nestihl,“ vzpomíná na osudný okamžik dnes na železniční zastávce Dlouhé Dvory 18letý Lukáš Štěpják.
Spadl pod kola, přišel o obě nohy. Lékaři mu je museli amputovat téměř pod pánví. Na poslední chvíli stačil ještě uhnout rukou.
Po těžkém úrazu Lukáš Štěpják na sport nezanevřel, všechny jeho aktivity zjistil reportér ČRo Pavel Petr
Dlouhý čas strávil v nemocnici a při rehabilitaci při přemýšlení o tom, co bude dál.. „Koukal jsem se na internet na sporty a tak. První mě zaujal hokej, tak mi trenéři nabídli, jestli bych si ho nechtěl vyzkoušet,“ vzpomíná na své začátky v týmu dnes již neexistujících kolínských Draků.
Dnes hraje extraligu sledge hokeje v Pardubicích. „Ze začátku mě to moc nebavilo, ale když jsem se do toho začal dostávat, zlepšilo se to. Dává mi to hodně zabrat, trénink máme dvakrát týdně.“
Kromě toho stíhal ze sportovních disciplín jízdu na vozíčku, florbal a také lehkou atletiku, konkrétně hází diskem a oštěpem.
Nemá k ní prý ovšem takový vztah, jako ke sledge hokeji. Našel si zkrátka zálibu v kolektivním sportu, mezi lidmi s podobným handicapem. „Máme super tým a můžu poznat stejné lidi, jako jsem já. Je hodně velká sranda,“ svěřuje se sportovec.
Postižení berou život s nadhledem. Zdravým jedincům by jejich humor připadal jako nevhodný, jim v žádném případě ne. „Bez sportu to ale nejde, musím furt něco dělat,“ svěřuje se.
Cíle má postupné. Z extraligy je to například už jen krůček do národního týmu. „Chtěl bych do reprezentace, ale uvidíme časem. Je mi teprve 18,“ prozradil Lukáš Štěpják. Možná se mu jeho cíl v brzké době splní a národnímu týmu pomůže k návratu do elitní skupiny mistrovství světa.
