Výročí procesu s československými hokejisty, díl první
V březnu 1950 došlo v poúnorovém Československu k události, která nemá dodnes v celém světe obdoby. Komunistický režim ve vykonstruovaném politickém procesu odsoudil a do uranových lágrů poslal své hokejisty, tehdy nejlepší na světě. Radiožurnál vám při vzpomínání s bývalým reprezentantem Augustinem Bubníkem a sportovním publicistou Jiřím Macků tuto dobu přiblíží v pětidílném seriálu. První právě začíná.
Konec zimy, to je už celé století pravidelně čas vrcholných hokejových bojů. V letech po druhé světové válce navíc spojovaný především se jmény Čechoslováků. Sportovní pamětníci je ještě dnes vyslovují s úctou: Modrý, Kobranov, Bubník, Roziňák, Konopásek, Jirka.
Hokejoví mistři světa a držitelé stříbrných olympijských medailí, na konci 40. let 20. století snad nejlepší reprezentační kolektiv. Potvrdit to mají už za pár dní obhajobou titulu. Píše se pátek 10. března roku 1950. Už v lednu přitom hokejisté složili slib v pražském Tyršově domě.
„Skládám čestný slib, že k mistrovství světa v ledním hokeji ode dne 13. do 22. března 1950 v Londýně se co nejpečlivěji připravím, abych mohl hájiti čest a slávu lidově demokratického Československa s úspěchem," tak zněla přísaha československých hokejistů.
Atmosféru před blížícím se šampionátem popisuje sportovní publicista Jiří Macků: „Očekávání veřejnosti bylo vysoké, ale zasvěcení se netajili obavami. Hokejový odbor Československé obce sokolské jako by o úspěšnou obhajobu neměl zájem. Letní příprava by úplně odpadla, kdyby si ji sami hráči důrazně nevynutili."
Myšlenka hromadné emigrace
A jak vzpomíná Jiří Macků, hokejisté museli překonat i další překážky: „Reprezentační kontakty byly zoufale chudé, pouhé dva mezistátní zápasy na rozdíl od sedmnácti v sezóně předcházející. Poprvé byl zrušen start na Spenglerově poháru. Opora brankář Modrý, bez něhož si nikdo neuměl národní tým představit, byl zcela z formy a na poslední chvíli se navíc reprezentace vzdal," říká sportovní publicista Jiří Macků.
Hokejový internacionál Gustav Bubník k celé záležitosti dodává: " Přesto jsme si věřili a těšili se, že světu předvedeme herní novinku, která předběhla dobu o několik roků. Já a Vovka Kobranov, dvě křídla druhého Bouzkova útoku, jsme vytvořili jednu obrannou dvojici. Spolu se Zábrodského trojkou tak vířilo na ledě pět útočníků. Naší hru hned veřejnost překřtila na karusel, nebo-li kolotoč."
Jiří Macků ještě doplňuje: "Fanoušci se těšili, zato na politických místech převládala skepse, obavy, dokonce i strach. Opory týmu v čele s kapitánem Zábrodským se už delší dobu netajily přáním působit v zahraničí, dokonce se o této možnosti hlasovalo. Emigrace špičkových sportovců se v měsících po násilném sjednocení tělovýchovy množily, kdyby se však do vlasti, budující socialismus, nevrátilo najednou celé mužstvo mistrů světa, byla by to pro režim celosvětová blamáž."
V pátek 10. března večer ještě hokejisté absolvovali družební besedu s pražskými úderníky, spojenou se vzájemnými výměnami závazků, a v Tyršově domě vzrušením dlouho nemohli usnout. Zítra před polednem odlétají do Londýna. Co se dělo s československou hokejovou reprezentací dál, budeme mapovat den po dni. Druhý díl vám nabídneme už zítra.
