„Gumové“ plavky chybí víc fanouškům než plavcům
Není vám jedno, co na sebe obléknete například při cestě na plovárnu? Vrcholoví plavci mají v tomto ohledu poměrně hodně hubený plavecký šatník. Jejich plavky totiž musí být schválené Mezinárodní plaveckou federací, a to může být nikoliv z estetických, ale ryze sportovních důvodů mnohdy problém. Problém, který ale více než samotným plavcům v poslední době vadí spíše fanouškům plavání či novinářům.
Obě dvě skupiny totiž na probíhajícím plaveckém mistrovství světa vyhlížejí, kdy že padne konečně nějaký ten světový rekord. Dočkaly se ale zatím v podání Ryana Lochteho. Na vině je z velké části právě plavecká výstroj, ve které se plavci do vody vrhají.
Stejně jako se vyvíjí kupředu výroba cyklistických kol či fotbalových míčů, ani plavky nebyly před pokrokem uchráněny. Výsledkem tzv. polyuretanových plavek pak bylo na posledním světovém šampionátu v Římě před dvěma lety 43 zápisů do kolonek světových rekordů.
„V Římě to bylo, co se týče časů, samozřejmě rychlejší. Osobně jsem stovku jen o tři vteřiny rychleji, a to si ještě pamatuju, že jsem tehdy byl ještě docela zklamaný, že to nebylo lepší. Kdybych tušil, že za další dva roky budu o tři vteřiny pomalejší, asi bych si hodil mašli,“ říká na téma tzv. gumových plavek, které plavce ve vodě nadnášely a zjednodušovaly jim pod hladinou pohyb, český motýlkář Jan Šefl.
Polyuretanové celotělové plavky po překonání celkem 221 světových rekordů v rozmezí dvou let Mezinárodní plavecká federace FINA zakázala a plavci se začali opět oblékat do textilu.
„Kluci plavou dalo by se říct jen v trenýrkách, holkám to zase tak neuškodilo. Vlastně nám to spíš pomohlo, protože ty staré plavky nás hrozně svíraly. Teď jsme volnější, nemusíme se do plavek dostávat půl hodiny, ale stačí pět nebo deset minut. Nohy nemáme tak stažené, dají se hezky proklepat. Podle mě se s tím plavci smířili všichni vcelku dobře,“ popisuje semifinalistka letošního světového šampionátu Barbora Závadová, že se změnou pravidel co se týká plavek většina závodníků problém nemá, spíše naopak.
Problém tak vzniká pouze u fanoušků či novinářů hltajících ze světa plavání pouze zprávy týkající se zjednodušeně řečeno Michaela Phelpse a jeho překonávání světových rekordů. Právě rodák z Baltimoru se ale před startem mistrovství světa v Šanghaji nechal slyšet, že nepochybuje o tom, že nové světové rekordy budou v Číně k vidění. Realita mu ale zatím až na jednu výjimku za pravdu nedává.
„Nevěřím, že to bude takové jako v Římě, nicméně hodně lidí se tady dobře připravilo i bez těch gumových plavek, které byly boomem. Zlepšuje se technika, zvedají se tréninkové dávky. Já osobně bez nich také vylepšuju osobáky, takže myslím, že ti nejlepší plavci budou světové rekordy i bez speciálních plavek překonávat dál,“ dává Phelpsovi za pravdu už jistá účastnice nadcházejících olympijských her na prsařské stometrové trati Petra Chocová.
Po návratu k textilním plavkám, které mají k těm z tradičních obchodů asi tak daleko jako výkon trabanta k nejmodernějším supersportům, se plavci vrhli na pilování těch nejmenších technických detailů, kterými by své časy vylepšili. Starty, práce dlaní či otáčky začaly být dováděny k maximální dokonalosti, a tak se dá říct, že plávání jako takovému zákaz gumových plavek prospěl.
Navíc pokud padne v Číně opravdu nějaký ten další světový rekord, bude se o něm moci zasvěceně mluvit stejně jako v případě Ryana Lochteho jako o tom nejhodnotnějším z jinak bohaté sbírky posledních let.
