‚Rosťa z Trutnova‘ obětoval basketbalistkám 81 hodin ve vlaku
Bohuslav Březina, Vojtěch Elhota a Rostislav Páv aneb Rosťa z Trutnova. Že vám tato jména nic neříkají? Mezi českými basketbalistkami jde o jména, která se vyslovují s patřičnou úctou, i proto, že stála vždy blízko všech velkých úspěchů českého ženského basketbalu posledních let.
Jde totiž o tři nejvěrnější fanoušky ženské basketbalové reprezentace, kteří se za ní vypravili v těchto dnech až do daleké turecké Ankary.
Turečtí fanoušci si zatím na olympijské kvalifikaci basketbalistek v Ankaře příliš cestu na zápasy bez turecké účasti nenašli a o to víc jsou ve skoro prázdných tribunách slyšet hlasy českých fanoušků. Nezaměnitelný je mezi nimi ten patřící Rostislavu Pávovi.
Svérázný muž s dlouhým vousem, se santovskou čapkou a žlutými sluchátky na uších. Není české reprezentantky, která by Rosťu z Trutnova, jinak se mu totiž mezi hráčkami neřekne, neznala. Na vrcholné akce basketbalistek totiž jezdí už od roku 1997.
„V Trutnově se hraje ženský basket, tak jsem přilnul spíše k němu než k tomu mužskému. Chlapi to mají jednodušší. Už jen díky fyzickým dispozicím,“ prozrazuje Rosťa z Trutnova své vlastní důvody, které jej už 15 let drží v táboře nejvěrnějších fanoušků basketbalové reprezentace žen.
Zápal a maximální oddanost své životní náplni naplno demonstroval i cestou do Ankary. Rosťa z Trutnova totiž pohrdl letadlem a do asijské části Turecka se vypravil přes Istanbul vlakem.
„Přijeli jsme o 24 hodin déle, než jsme předpokládali. Na vině byly srbské železnice, které zrušily vlak. Nastupoval jsem v pátek v pět hodin ráno a přijeli jsme v pondělí kolem druhé hodiny odpoledne,“ popisuje trutnovský patriot bez mrknutí oka svojí v souhrnu 81 hodin dlouhou cestu do Ankary, kterou si s 11hodinovou pauzou kvůli prohlídce Istanbulu vychutná i při cestě zpět domů.
Ženský basketbal se stal jeho osudem a o to více posmutní jeho tvář, když dojde na případný postup basketbalistek na olympijské hry v Londýně.
„Nabídka cestovních kanceláří není taková, abych mohl navštívit všechny zápasy české reprezentace a moje finanční možnosti směrem k olympiádě také nejsou úplně nejlepší,“ loučí se už dopředu Rosťa z Trutnova smutně se svojí účasti na olympijských hrách.
Maximální pozornosti okolí si tak může vychutnávat alespoň nyní v Turecku a v tomto ohledu není jediným zajímavým českým zjevem v útrobách tribun zdejší moderní haly.
„U mě je to jasné, protože mám tři vnučky a všechny hrají basketbal. Za posledních čtrnáct let jsem vynechal minimum zápasů české reprezentace,“ přidává se do jedné fanouškovské řady s Rosťou i obrovitý bělovlasý „don Elhota" neboli Vojtěch Elhota, který je dědečkem v Ankaře hrající české reprezentantky Kateřiny Elhotové.
„Samozřejmě pan Elhota nejde přehlédnout. Je to společně s Rosťou z Trutnova náš věrný fanoušek. Navíc jeho povzbuzování je slyšet,“ pochvaluje si nejlepší česká střelkyně utkání proti Novému Zélandu Eva Vítečková práci dvojice Elhota-Páv.
Březina: Basketbal je pro mě v současnosti jedničkou
A to ještě zapomněla na třetího v řadě. Z Bohuslava Březiny se totiž pomalu ale jistě klube také řekněme ortodoxní basketbalový fanoušek.
„Basketbal je pro mě v současnosti sport číslo jedna. Pokud si mám vybírat, tak je pro mě priorita ženský basketbal. Dokonce u mě zvítězil i nad atletickým evropským šampionátem v Helsinkách,“ říká prostovlasý Březina, který kromě basketbalu a atletiky nevynechá ani žádnou významnější hokejovou a fotbalovou akci.
„Musím si čas dobře koordinovat. To znamená, že si i pracovní aktivity řídím podle sportu,“ dodává Bohuslav Březina.
Většina ostatních sportovců musí při slovech Bohuslava Březiny závidět českým basketbalistkám, jaké že to mají v těchto dnech v Ankaře fanouškovské zázemí. S ním se totiž snad opravdu na olympijské hry ani nedá nepostoupit.
