‚Utahujte si opasky! Doba je zlá a bude ještě hůř!‘ To slyšíme a čteme dnes a denně na každém kroku. Sportovci se utěšují pomyšlením na případnou finanční injekci od loterijních společností, ale ať to dopadne, jak to dopadne, jednou věcí si můžeme být jisti: nejchudší zůstanou ti, kteří se snaží přivést ke sportování děti nemající vysoké výkonnostní ambice. O to vzácnější pro ně může být každý recept na nějakou tu korunku navíc. Jeden takový máme zrovna po ruce.

Tento článek je více než rok starý.

7:01 12. listopadu 2011 Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít

Nechme se inspirovat tím, co se událo ve městě Scranton v americkém státě Pensylvánie. Matka čtyř dětí doma hlasitě nadávala nad ucpanou toaletou a skrz otevřené okno uslyšel její citové výlevy soused, policejní důstojník. Vyzval dotyčnou, aby se mírnila, jenomže ona ječela dál a důrazně mu doporučila, ať si hledí svého. Znechucený soused proto neváhal a udal ji.

Za uvedený konflikt se zákonem hrozilo ženě až 90 dní vězení nebo pokuta ve výši tří set dolarů. Soudce však vzal v potaz dodatek americké ústavy, který zaručuje svobodu projevu, a obžalovanou osvobodil. Ta se ovšem nespokojila s takovýmto vítězstvím spravedlnosti a na oplátku hbitě zažalovala místní radnici za morální újmu.

A co na to radnice? Podle dobrozdání Americké unie občanských svobod raději vsadila na mimosoudní vyrovnání - to jest na odškodné obnášející 19 000 dolarů plus na úhradu všech soudních výloh.

Uznáte jistě, že po vyslechnutí takovéto zprávy zpoza oceánu se před námi otevírají nové obzory. Těžko sice kvalifikovaně posoudit, který dodatek naší ústavy umožňuje svobodné nadávání nad ucpanou toaletou, ale soudě podle toho, že nadávat už se smí na všechno a na každého, reálná naděje na úspěch se tu nepochybně rýsuje.

Chce to jen neponechat nic náhodě a pro jistotu se domluvit s ochotným sousedem, aby vás - až bude mít chvilku času - zaskočil udat na radnici. A vlastně k tomu ani nepotřebujete mít nefungující WC. Všechno je totiž otázkou mezilidských vztahů - přesněji nějaké té lahvinky věnované sousedovi za vynaloženou námahu a dobrou vůli.

A kdyby to nakonec všechno klaplo a vy se dočkali finanční částky srovnatelné s tou, kterou vyinkasovala uražená Američanka, můžete si alespoň na pár dní odpočinout od lakomých a ješitných sponzorů, kteří nemají sebemenší chuť podporovat zájem dětí o sport. Povede-li se vám to, dejte nám určitě vědět!

Aleš Procházka Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít