Annapurna – cíl expedice horolezců Jaroše s Trávníčkem
Horolezec Radek Jaroš se pozítří vydá vstříc Annapurně, tedy jedné ze dvou posledních osmitisícovek, na jejichž vrcholu zatím ještě nestál. Na rozdíl od loňské výpravy na Lhotse nebude tentokrát v roli sólisty. Doprovází ho Jan Trávníček, a tak není od věci slyšet právě z jeho úst, jak se vlastně vyznavači velehor dávají dohromady?
„Tak jsme nadhodili, že třeba někdy do budoucna bych si to chtěl zkusit. Jenže to přišlo hrozně rychle. Já se přitom zařekl, že na žádnou osmitisícovku nepolezu, ale pro mě je to obrovská zkušenost a pocta, jít s někým jako je Radek Jaroš. On je taky rád, že tam nemusí být sám. Je společenský typ a to já taky, navíc máme podobný humor, takový ten rýpavý. Tak to snad bude dobré.“
Každá z osmitisícovek dá horolezcům pořádně zabrat. A dvojnásob to platí pro ty, kteří na ni šplhají bez použití umělého kyslíku. Annapurna sice nepatří k těm úplně nejvyšším horám, ale společně s K2 je vůbec nejzáludnější. Tohle si ověřil Jan Trávníček teprve dodatečně, ve chvíli, kdy byla blížící se miniexpedice napevno domluvena. Zaječí úmysly prý ale neměl.
„Díky tomu, že je to zrovna Radek, tak jsem ochoten to podstoupit. I když je tam velké riziko. Doufám, že jeho zkušenost je tak obrovská, že se nebudeme pouštět do ničeho nebezpečného. Já ho budu mírnit. Samozřejmě objektivní nebezpečí, se kterým my nic neuděláme, tam je, ale uvidíme.“
Radek Jaroš představuje svého mladšího kolegu jako parťáka majícího stejné ambice. A jak to vidí on sám? „Jedu ho tam pobavit. Vařit čaj a nosit mu batoh (smích). Ne ne, to by mě zabil, kdyby to slyšel. Mám to v hlavě srovnané. Nechci jít na vrchol za každou cenu. Když to půjde, budu zdráv, tak tam vylezu,“ říká Trávníček a svoje vyjádření upřesňuje:
„Ve chvíli, kdy budu vědět, že jsem schopen jít vrcholový den pouze pár hodin, tak mu půjdu pomoct. Prošlápnu mu stopu a ani mě nebude muset střídat. Priorita je, aby se na vrchol dostal on. Pokud se tam dostaneme oba, bude to skvělé. Ale to, že mu chci poslední den pomoct a pak mu třeba uvařit čaj, neznamená, že tam jdu jenom jako nějaký nosič. Nikoho takového by Radek ani nechtěl.“
S sebou i fotku přítelkyně
Jako předvoj české miniexpedice na Annapurnu cestovalo kargem asi 230 kilogramů materiálu. Co by asi obyčejného smrtelníka při pohledu na takovou sbírku horolezeckých rekvizit nejspíš zaujalo?
„Ty hnusné vysoké boty, které jdou použít pouze na těch osmitisícovkách. Potom leží ve skříni a jsou k ničemu.“
Ale ještě něco si společník Radka Jaroše musí vzít s sebou.
„Fotku svojí holky,“ dodává s úsměvem od ucha k uchu Jan Trávníček. Bylo by to jistě hezké podívat se na ni ve výšce 8091 metrů, na vrcholu Annapurny.
