Automobilová legenda Pavel Sibera má k rallye stále co říct
Není tomu ještě tak dávno, co jméno automobilového závodníka Pavla Sibery vzbuzovalo u soupeřů oprávněný respekt. U současných rallyových jezdců vzbuzuje už spíše úctu ke sportovní legendě, která stále ještě sem tam usedne za volant a hlavně dokáže dobře poradit, jak takříkajíc točit volantem. Za někdejším vicemistrem Evropy se vypravila Tereza Jelínková.
K Pavlu Siberovi mě přivedla vlastně náhoda. Nedávno se mi na dálnici začalo kouřit z kapoty auta. Nejbližší autoservis byl v Mladé Boleslavi, kam jsem vůz dopravila spíš silou vůle než silou motoru. Pán, který se v něm začal šťourat, mi přišel jaksi povědomý. Až při pohledu na jmenovku se mi ale rozsvítilo. Byl to on. Česká legenda automobilového sportu, která svůj první závod jela v roce 1984.
„To byl závod oblastního přeboru ve Vamberku, kde jsme se škodovkou stodvacítkou dojeli do cíle první vložky a tam se nám do cesty připletl vcelku statný strom. Skončilo to havárií, nicméně už třetí závod oblastního přeboru jsme v absolutním pořadí vyhráli. To bylo v Železném Brodě," vzpomíná Pavel Sibera na dramatické začátky své bohaté závodnické kariéry.
Karambolů zažil v jejím průběhu mnohem víc, nikdy ale žádný tak vážný, aby přemýšlel o odchodu z automobilového závodění. Skončil až v roce 2003. Za volantem závodního auta se ale občas ještě objeví.
„Někteří jezdci chtějí občas poradit s autem, ale že bych se znovu věnoval závodní činnosti, to ne. V průběhu své kariéry jsem vyzkoušel všechny možné vozy od těch nejnižších až po top kategorii WRC. Těžko už by se mi chtělo sednout do něčeho jiného," říká Pavel Sibera a na otázku, zda mu závodění občas nechybí, odpovídá s úsměvem.
„To bych se musel zamyslet nad tím, jestli mi nechybí nebo naopak nepřebývá dvacet let."
Jméno Pavla Sibery bylo neodmyslitelně spojeno s navigátorem Petrem Grossem. Ten prý na rozdíl od Sibery, který se živí jako technik-expert v autoservisu, stále do kokpitu závodních vozů pravidelně usedá.
„Nadále jezdí s Romanem Krestou velká mistrovství a občas se účastní s jinými jezdci i menších soutěží. Myslím, že na spolujezdce nikdy nedopadne to, aby musel natvrdo shánět peníze a vést ten tým, to je většinou otázka jezdců. Petr se v tom nějakým způsobem udržel, jezdců vystřídal větší množství - Hrdinku, Klokočku a další. Dál se v tom pohybuje."
Největší úspěchy
Právě s Petrem Grossem dosáhl Pavel Sibera největších úspěchů v kariéře - v roce 1994 dopomohl týmu k zisku titulu mistra světa mezi družstvy. O pět let později startoval na několika soutěžích s Octavií WRC a stal se vicemistrem Evropy. Jedna trofej mu ale doma chybí.
„Měli jsme možnost získat titul mistrů světa ve dvoukolkách, tuším, že to bylo v roce 1995 nebo 1996. Rozhodovalo se tehdy na poslední soutěži v Anglii a nám se asi čtyři nebo pět vložek před cílem porouchal motor. Nedojeli jsme a Škodovka tehdy o tenhle titul přišla. Ostatní úspěchy jsou asi známé. Myslím, že jsem jeden z mála jezdců v České republice, kteří dokázali v kariéře absolvovat asi pětašedesát soutěží mistrovství světa."
Za volant závodního vozu sice Pavel Sibera usedá teď už jen výjimečně. Svět rallye ale úplně sledovat nepřestal. A má k němu co říct.
„Abych pravdu řekl, přestává se mi to líbit. Před dvěma lety jsem se byl podívat na Katalánskou rallye, takže jsem po deseti letech zase viděl, jak funguje mistrovství světa. Všichni jsme se tam shodli na tom, že je to dnes velký cirkus a velké peníze a že se vytrácí původní myšlenka rallye, která tady kdysi dávno byla," posmutní automobilová legenda jménem Pavel Sibera.
