Basketbalové rozčarování
Přesně to prožil trenér basketbalistek ZVVZ USK Praha v utkání Euroligy proti španělskému Rivas Ecópolis.
Trenérské řemeslo je někdy velice nevděčné. Připravujete své svěřence či svěřenkyně jak nejlépe dovedete. Po taktické stránce vědí všichni členové týmu co mají hrát i jak hraje soupeř. Pak ale přijde zápas a v něm jakoby všechno zapomněli.
"Takovým způsobem hrát zápasy, takhle se Euroliga nehraje. Je prohrát a prohrát. Takhle se prohrát prostě nesmí," říkal po zápase s Rivasem Ecópolis trenér pražanek Lubor Blažek. Jeho svěřenkyně vstoupily do utkání opravdu tragicky. První bod zaznamenaly až po pěti minutách a minuty před koncem první čtvrtiny byl stav hrozivých 1 ku 20.
„Nevím co se stalo. Když se podíváte do satistik, tak ze stavu jedna ku dvaceti nebo čtyři dvacet dva se to velmi špatně otáčí. Udělaly jsme všechno, abychom ten deficit smazali a to se nám i podařilo. Dokonce jsem v jednu chvíli i vedly, ale stálo nás to hrozně sil. Pak už se to točilo nahoru dolů," říká jedna z mála hráček, které se snažily stále bojovat byla rozehrávačka Lindsay Whalenová.
V úvodu třetí čtvrtiny, po sedmi bodech Whalenové, vedly pražanky 46:44 jenže pak docházely síly těm několika, které stále bojovaly a Španělky opět oskočily. „Soupeřkám vyšlo několik herních situací a nám už se nepodařilo jejich náskok dohnat. Musíme se z toho poučit a v příštím zápase hrát od úplného začátku, nedat soupeři ani vteřinu, aby se to už neopakovalo. Musíme se prostě zlepšit." dodává američanka ve službách USK.
Co s tím
Právě ona společně s Kateřinou Elhotovou a další Američanka Kraayeveldovám jediné v týmu bojovaly. Zbytek svým přístupem mnohokrát rozlítil svého kouče. A nebylo to jen o první hrůzostrašné čtvrtině. "Ve čtvrté čtvrtině jsme zase nedali z pod koše. Zase to tam mělo být a nebylo a to nebylo jednou, to bylo opakovaně. Nebudu jmenovat, protože už toho jako bylo dost,"zklidňuje se Blažek a pokračuje.
"Tam to zase nemuselo být o šest. Mohlo to být o čtyři o pět. Z toho autu, Pecka (Pecková) mám jí ád, ale tohle se dává. Já ale nechci aby se Pecka jmenovala, proč by to měl odnést bažantík, ale je time out, my se domluvíme, že zkusíme jeden útok zónu a za deset vteřin Pecka hraje osobku a čtyři hrají zónu. Prostě to je dát tyčí do hlavy, to tam nepište, ale ono uteče deset vteřin, to je prostě na prášky,"říkal po zápase viditelně skleslý Lubor Blažek.
Během utkání běhal, skákal jak papírový čert, křičel, vehementně gestikuloval, ale nic z toho mu nepomohlo. "Musím říct, že v té první čtvrtině mi v krku vyschlo a vymýšlet co s tím udělat, to bylo nepopsatelné. To bylo na to tam vlétnout," a několikrát to také Lubor Blažek udělal.
Během zápasu vyběhl metr do hřiště nevnímaje vedle stojící rozhodčí. "Já, dneska? Tak to nevím,"říká trenér, který ještě hodinu po zápase stále kroutil hlavou a nemohl uvěřit tomu co se na palubovce odehrálo.