Beachvolejbalisté Beneš s Kubalou budou v Praze nejhůř sedmí, ale míří výš
Přemysl Kubala s Petrem Benešem dokazují, že patří mezi světovou beachvolejbalovou špičku. Na turnaji Světového okruhu v Praze skončí stejně jako loni nejhůře sedmí. Jejich další překážkou, kterou musí zdolat, aby dál dostávali do varu domácí fanoušky, je čtvrtý pár světa z Brazílie Ricardo-Cunha.
Nově utvořená dvojice bude v dopoledním utkání favoritem. Domácí prostředí sice požene, stejně jako v opravách proti Nizozemcům Boersmovi a Spijkersovi, české hráče dopředu. Ti to ale budou mít hodně těžké, protože ve prospěch Brazilců hovoří jeden zásadní fakt.
„Pro mě je Ricardo černá můra a to doslova, protože jsem ho nikdy neporazil. Dotáhneme to sice často do tie-breaku, ale mám proti němu strašnou smůlu. S parťákem jdou vždycky po mně, on pak na bloku roztahuje ruce a já mu jednu vždycky trefím. Musím na něj něco vymyslet. Půjdeme do toho s otevřenou hlavou a budeme riskovat. Buď to vyjde nebo ne,“ říká Petr Beneš. Jeho parťákovi se ale proti Ricardovi špatně nehraje.
Brazilský pár je další překážkou na pražské Štvanici pro české beachvolejbalisty Beneše a Kubalu
„Mně se proti němu hraje dobře, protože Ricardo se změnou partnera změnil i pozici a útok zprava mu dělá větší problémy než zleva, kde celý život hrál. Nastoupili jsme proti němu tak patnáctkrát a z toho bylo tak 10, 12 tie-breaků. I když jsme všechny prohráli, tak to byly velmi těsné zápasy. Jsou sice jasnými favority, ale zkusíme je zdolat,“ plánuje Přemysl Kubala, který se před utkáním, stejně jako Petr Beneš, rozhodně ničeho nebojí.
Jediné, co oběma dělá starosti, je brzký začátek utkání, tedy 11 hodin, každému ale z jiného důvodu. Nejdříve Přemysl Kubala. „Hra v parném prostředí mi nevyhovuje, takže kolem oběda to není úplně ideální. Mám radši větrné podmínky nebo když prší, to jsou totiž všichni Brazilci naštvaní. My jsme na to zvyklí.“
„Mám radši večerní zápasy, protože přes den chodím normálně do práce, na trénink jdu až tak kolem 6 nebo 7 hodiny. To je přesně můj čas, takže bych hrál radši večer,“ uzavírá Petr Beneš.
