Britské volejbalistky nevyhrály jediný zápas. Přesto patří k hrdinkám paralympiády
Nevyhrály jediný zápas, ba ani jediný set. Přesto patří britské hendikepované volejbalistky k hrdinkám londýnské paralympiády. Na globální akci postižených sportovců je totiž hrdinou vlastně každý. Třeba právě lidé, kteří navzdory postižení vychovávají děti, a mají běžnou práci. Tak jako britská volejbalistka Claire Harveyová.
„Odcházela jsem z domova ve čtyři ráno a mířila na volejbalový trénink. Odtamtud rovnou na osmou do práce. Pak zase přímo na druhý volejbalový trénink od šesti večer do jedenácti. Doma jste zhruba o půlnoci a druhý den zase ve čtyři ráno vstáváte.“
Claire Harveyová, vzděláním psycholožka pracující pro britský bankovní dozor, by takový předolympijský denní režim samozřejmě bez přátel a rodiny neměla šanci zvládnout. Taky v práci se prý zachovali velkoryse a tak se vozíčkářka dojíždějící do Londýna z hrabství Kent, mohla skoro naplno oddat volejbalu. Ten přitom do roku 2009 nikdy nehrála.
S britskou volejbalovou paralympičkou Claire Harveyovou natáčel zpravodaj ČRo Jiří Hošek
„V roce 2008 jsem měla dopravní nehodu. Na kole mě srazil náklaďák. Měla jsem nadvakrát zlomenou páteř. Strašně jsem se litovala a myslela si, že můj aktivní život prostě skončil. Pamatuji si, jak jsem se dívala na pekingskou paralympiádu z nemocniční postele a myslela si: „To jsou výjimeční lidé, něco takového nikdy nedokážu.“
„S paralympijským sportem v Británii je to složité v tom, že je tak trochu neviditelný, není snadné se na někoho nakontaktovat,“ říká máma dvou dětí. Ta vyzkoušela mnoho sportů, než se zamilovala do volejbalu.
Britský tým skončil na paralympiádě poslední, což Claire logicky mrzí. Nadšení z úspěšné akce, která má šanci zlepšit postavení postižených na celém světě, ale převažuje.
„Myslím, že bylo od pořadatelů velmi chytré, že marketingově spojili olympiádu s paralympiádou. Pohlídali si, že sponzoři nemohli podpořit jen jednu z akcí. Skvělou práci odvedla taky Britská paralympijská asociace. Dokázali veřejnost nalákat na lidské příběhy lidí bez rukou a nohou a pak k tomu přidali sport.“
Claire Harveyová se už moc těší na pondělí, kdy centrem Londýna projde průvod úspěšných týmů britských olympioniků a paralympiků. Letní sportovní patriotismus, který infikoval britskou veřejnost, byl něčím mimořádným. Sportovci se za podporu odvděčili desítkami cenných kovů, které bez nadsázky zlepšily náladu ve společnosti.
„Když jsme při slavnostním zahájení zabočili na stadion, já byla mimochodem úplně vepředu, doslova nás ‚udeřil‘ řev 80.000 lidí. Jakoby každý z nás byl hrdinou. Přitom já hraji volejbal, nemám medaili, nejsem slavná, ale ten pocit vzrušení z toho, že lidé vidí zrovna vás, byl prostě úžasný,“ dodává Claire.
