Bronzová střelkyně Sýkorová si při finále zpívala
Čeští střelci se ani z her v Londýně nebudou vracet bez medaile. Zásluhu na tom má senzačně Adéla Sýkorová, která při své vůbec první finálové účasti na olympijských hrách vybojovala bronz.
Vy jste si tady v Londýně vystřílela s malorážkou medaili. Čím myslíte, že to bylo?
Snažila jsem se maximálně soustředit a nepřipouštěla jsem si, že bych se mohla dostat na nějaké vyšší příčky, abych nebyla moc nervózní, a vyšlo to.
Takže pro vás bylo ideální, že jste útočila až tou poslední pozicí, protože předtím jste byla těsně čtvrtá, a tudíž vás nikdo nemohl po té desáté předběhnout?
Já jsem nevěděla, jestli mě někdo může předběhnout nebo ne, protože jsem se nedívala na ty výsledky. V průběhu finále jsem ani nevěděla, kolikátá jsem. Zpívala jsem si, snažila jsem se nedívat se tam a neposlouchat hlavně toho pána, který říkal umístění.
Co jste si říkala, když při vyhlášení místo vás vyhlásili polskou závodnici, která byla čtvrtá?
To jsem si říkala, sakra co to je? Mám tam jít, nebo nemám? U toho pódia nebylo moc slyšet. Byla tam trochu ozvěna a nebylo to slyšet, ale šla jsem tam.
Třetí místo jste si vystřílela i před velkým počtem českých fanoušků. Vnímala jste tu podporu?
Určitě, tleskali mi po každé desítce a to bylo úžasné.
Vy jako vzor máte postavu Hujera z filmu Marečku podejte mi pero a Jana Železného. Ten je jako oštěpařská legenda pochopitelný, ale Hujer?
Chtěla jsem to odlehčit, všichni tam psali všechno možné, ty největší hvězdy a říkala jsem si, že bude alespoň trochu sranda. Tak jsem to tam napsala.
