Bronzový úspěch mě nezmění, říká plavecká bojovnice Závadová
Čtyři a půl minuty sportovního výkonu, kterými rozplakala po telefonu maminku a nakonec skoro i sama sebe. Přesně to na mistrovství Evropy předvedla plavkyně Barbora Závadová. Čtyři a půl minuty, po kterých brala v polohovém závodě na 400 metrů bronzovou medaili, svoji vůbec první z velké mezinárodní akce. Čtyři a půl minuty, které by jí osobně mohly nyní hodně změnit život. Ale jak říká sama Závadová, nezmění.
Po večeři se výkonu Barbory Závadové v sídle české plavecké reprezentace, hotelu Platán, tleskalo. Česká plavkyně vylovila z debrecínského bazénu v polohovém závodě na 400 metrů bronzovou medaili, a navázala tak na poslední českou medailistku z mistrovství Evropy v dlouhém bazénu Ilonu Hlaváčkovou. Návrat cenného kovu z tohoto šampionátu do náruče českého plavce trval dlouhých osm let.
„V roce 2004 mi bylo jedenáct, to jsem teprve začínala jezdit na nějaké mistráky a plavání mě začínalo bavit,“ vzpomíná Závadová na rok 2004, kdy se mistryní Evropy stala česká znakařka Ilona Hlaváčková.
S bronzovou medailistkou z ME v plavání Barborou Závadovou natáčel reportér Michal Jurman
Od té doby Závadová dospěla z dítěte v ženu, plávání ji ale bavit nepřestalo. O tom, že by její medailový úspěch nyní nějak výrazně změnil cokoli v jejím životě, sama pochybuje.
„Je to medaile, ale je bronzová a říká se, že vítěz je jen jeden. Myslím, že dokud člověk nevyhraje, nemůže být úplně spokojený,“ dává Závadová jasně najevo, že k pocitu uspokojení má hodně daleko, a že tedy rozhodně nehodlá, zvlášť před olympiádou, usnout na vavřínech. Naopak bude chtít ještě více využít svých nově nabitých zkušeností, třeba i v otázce překonání nervozity.
„Nervozita hodně svazuje, očekávání lidí okolo je velké. Doma jsem se snažila od všeho oprostit, i od novinářů, protože jsem si říkala, že se ode mě čeká bůhví co, a já přitom můžu převést… nic.“
‚Nic‘ Závadová rozhodně v Debrecínu nepředvedla. V 18 letech se naopak prezentovala vyspělým taktickým výkonem. K tomu dokázala, proč se o ní nejen mezi českými plavci mluví jako o velké bojovnici.
„Doufám, že jsem taková. Vím, že v životě není nic zadarmo a člověk si musí všechno vybojovat – nejen v plavání, i celkově,“ ukazuje Závadová, že medailový úspěch jí na krku nepřistál jen tak z ničeho nic.
Možná že hned jak rozdala při oslavě bonboniéru hotelovému personálu, začala na pokoji spřádat své další velké sny o úspěchu. Doufejme, že na poli sportovním na ně nebude české plavání nyní vedené bojovnicí Závadovou čekat dalších osm let.
