Čech Martin Staszko hraje v Las Vegas poker o téměř 9 milionů dolarů
Třinecký rodák Martin Staszko se k pokeru dostal před čtyřmi lety, na profesionální úrovni ho hraje od loňského května a celkem v živých turnajích nevyhrál ani 100 tisíc dolarů. Teď v Las Vegas bojuje o titul světového šampiona pokeru. Nejhůře může být třetí.
Do takzvané listopadové devítky, tedy k finálovému stolu turnaje, ve kterém hrálo skoro 7 tisíc hráčů, přišel Martin Staszko jako chip-leader se 40 miliony v žetonech. Mluví se o něm jako o černém koni turnaje.
Ze začátku se mu ale nedařilo a klesl až na 21 milionů. V kritickém okamžiku po devíti hodinách hry ale vsadil vše a podařilo se mu získat žetony zpět.
Do finálové trojice Staszko postupuje ze třetího místa s téměř 43 miliony. Druhý Američan Ben Lamb jich má 55 a zatím první Němec Pius Heinz 107 milionů.
Teď mají hráči jednodenní oddech a ke stolu se vrátí zítra večer místního a ve středu brzy ráno českého času.
Nejhůře bude třetí
Už teď má Staszko jisté více než 4 miliony dolarů za třetí místo. Pokud by dokázal zvítězit, tak by to bylo skoro 9 milionů. Ať tak nebo onak půjde o nejvyšší výhru českého hráče na pokerovém turnaji.
V průběhu turnaje to až na takový úspěch ani zdaleka nevypadalo. V té první červencové části měl před bublinou, tedy před umístěním, které zaručuje finanční výhru jen 12 tisíc v žetonech. Aby se udržel ve hře a získal jistotu těch 19 tisíc dolarů prý 40krát v řadě složil karty.
Teď už ale možná důležitější než přesná cifra je náramek pro vítěze turnaje, který je asi tak ceněný jako Oscaři nebo Stanleyův pohár.
Finanční část výhry
Nezapomínejme ale na finanční část výhry. Americké kasino automaticky zdaní výhru třiceti procenty, jako cizinec si ale Staszko může zažádat o vrácení daní a zdanit je v České republice. To je určitě výhodnější, protože tady zaplatí jen 15 procent. Taková výhra se počítá jako ‚ostatní příjmy‘.
Pokud by se přesto rozhodl danit v USA, tak český stát už nic nedostane, stačí předložit potvrzení o zaplacení daně.
Je tu ještě další možnost. Je totiž běžné, že hráči si vstupní poplatky do turnajů neplatí sami. Výhru si pak v nějakém poměru dělí se sponzorem.
Pokud si ale sponzor, který většinou sídli v daňovém ráji, nárokuje celou výhru, tak hráč oficiálně nedostane nic a nemusí platit daně. Jak se pak vypořádá se sponzorem, už se prakticky nedá dokázat. Zvlášť pokud je dohoda jen ústní.
