Českému ragby rostou mladé naděje, musí na sobě ale pracovat
Až devětatřicáté místo patří České republice ve světovém žebříčku ragby, ale to by se mohlo v několika dalších letech změnit. Dospívá u nás totiž generace hráčů, kteří by české ragby mohli posunout směrem vzhůru. Na nedávném mistrovství Evropy hráčů do 20 let vybojovali Češi stříbro.
V úvodním utkání šampionátu, který hostila FIAT Aréna v Říčanech, smetli Češi Moldavsko, v semifinále se stejně hladce vypořádali s Maďarskem - ale ve finále narazili na Polsko, soupeře, který byl nad jejich síly.
„Úspěch to byl z pohledu předvedené hry, kluci mě kolikrát až překvapovali, jak mnohdy dokázali chápat hru a celou její podstatu. Předváděli pěkné, moderní, dynamické ragby, ve velkém tempu, s velkou kontinuitou. Tomu je třeba zatleskat," vysekl týmu poklonu manažer dvacítky Martin Kafka.
Jinak působí jako hlavní trenér u seniorské reprezentace, a u juniorů tak může ve funkci manažera pozorovat i talenty, které se v českém ragby rodí a mohli by mu pomoct přiblížit se špičkovým týmům Evropy, nebo třeba výhledově i světa.
„Spousta hráčů, kteří startovali na mistrovství Evropy, má potenciál na to, aby se prosadili v profesionálních soutěžích v zahraničí a také potenciál se v budoucnosti stát stavebním kamenem národního týmu," těší Martina Kafku.
Jenomže hned vzápětí mu vyskočí vráska na čele a jedním dechem dodá, že cesta českého ragby směrem vzhůru nebude ani s takto talentovanými ragbisty vůbec jednoduchá. Důvodů je hned několik, a ukázaly se právě ve finálovém zápase Česka s Polskem.
„Polští hráči byli daleko více trénovaní a z jejich hry a souhry šlo poznat, že spolu tráví mnohem více času. Všechny tyhle aspekty jsou ale ‚lehce' odstranitelné - pokud by se jim někdo opravdu věnoval, pokud by hráli častěji takto těžké zápasy a pokud by existovala kvalitní domácí soutěž, což není," vypočítává Kafka jeden element za druhým.
V aktivní kariéře si vyzkoušel i angažmá v klubech ve Španělsku, Francii nebo Japonsku a ostře vnímá rozdíly mezi tamními a zdejšími podmínkami - třeba v profesionalitě, která v českém prostředí chybí, ale hlavně v přístupu, a to i na amatérské úrovni.
„Ti, kteří se v těchto zemích věnují ragby i na amatérské úrovni, skutečně chtějí být v tom sportu dobří, i když mají rodinu a práci. U nás je to trochu jinak, trenéři se nechtějí moc vzdělávat, protože jim to připadá zbytečné - no a právě ta odbornost a vůle zlepšovat se a věnovat se ragby ne na vrcholové, ale aspoň na výkonnostní úrovni, to je to, co odlišuje český kontext od kontextu zahraničního, i amatérského," dává na závěr námět k zamyšlení Martin Kafka.