Českému ragby rostou mladé naděje, musí na sobě ale pracovat

Až devětatřicáté místo patří České republice ve světovém žebříčku ragby, ale to by se mohlo v několika dalších letech změnit. Dospívá u nás totiž generace hráčů, kteří by české ragby mohli posunout směrem vzhůru. Na nedávném mistrovství Evropy hráčů do 20 let vybojovali Češi stříbro.

Tento článek je více než rok starý.

Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Český ragbyový reprezentant Michal Jirman a Alexandr Colt z Moldávie v zápase ME divize 1B

Český ragbyový reprezentant Michal Jirman a Alexandr Colt z Moldávie v zápase ME divize 1B | Zdroj: ČTK

V úvodním utkání šampionátu, který hostila FIAT Aréna v Říčanech, smetli Češi Moldavsko, v semifinále se stejně hladce vypořádali s Maďarskem - ale ve finále narazili na Polsko, soupeře, který byl nad jejich síly.

„Úspěch to byl z pohledu předvedené hry, kluci mě kolikrát až překvapovali, jak mnohdy dokázali chápat hru a celou její podstatu. Předváděli pěkné, moderní, dynamické ragby, ve velkém tempu, s velkou kontinuitou. Tomu je třeba zatleskat," vysekl týmu poklonu manažer dvacítky Martin Kafka.

Jinak působí jako hlavní trenér u seniorské reprezentace, a u juniorů tak může ve funkci manažera pozorovat i talenty, které se v českém ragby rodí a mohli by mu pomoct přiblížit se špičkovým týmům Evropy, nebo třeba výhledově i světa.

Přehrát

00:00 / 00:00

Českému ragby rostou mladé naděje, musí na sobě ale pracovat

„Spousta hráčů, kteří startovali na mistrovství Evropy, má potenciál na to, aby se prosadili v profesionálních soutěžích v zahraničí a také potenciál se v budoucnosti stát stavebním kamenem národního týmu," těší Martina Kafku.

Jenomže hned vzápětí mu vyskočí vráska na čele a jedním dechem dodá, že cesta českého ragby směrem vzhůru nebude ani s takto talentovanými ragbisty vůbec jednoduchá. Důvodů je hned několik, a ukázaly se právě ve finálovém zápase Česka s Polskem.

„Polští hráči byli daleko více trénovaní a z jejich hry a souhry šlo poznat, že spolu tráví mnohem více času. Všechny tyhle aspekty jsou ale ‚lehce' odstranitelné - pokud by se jim někdo opravdu věnoval, pokud by hráli častěji takto těžké zápasy a pokud by existovala kvalitní domácí soutěž, což není," vypočítává Kafka jeden element za druhým.

V aktivní kariéře si vyzkoušel i angažmá v klubech ve Španělsku, Francii nebo Japonsku a ostře vnímá rozdíly mezi tamními a zdejšími podmínkami - třeba v profesionalitě, která v českém prostředí chybí, ale hlavně v přístupu, a to i na amatérské úrovni.

„Ti, kteří se v těchto zemích věnují ragby i na amatérské úrovni, skutečně chtějí být v tom sportu dobří, i když mají rodinu a práci. U nás je to trochu jinak, trenéři se nechtějí moc vzdělávat, protože jim to připadá zbytečné - no a právě ta odbornost a vůle zlepšovat se a věnovat se ragby ne na vrcholové, ale aspoň na výkonnostní úrovni, to je to, co odlišuje český kontext od kontextu zahraničního, i amatérského," dává na závěr námět k zamyšlení Martin Kafka.

Tereza Jelínková, Mirko Vasić Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Nejčtenější

Nejnovější články

Aktuální témata

Doporučujeme