Cesta triatlonisty Filipa Ospalého ke stříbru na MS
Vicemistr světa v půlironmanovi Filip Ospalý se vrátil domů. Ve Spojených státech dosáhl český triatlonista úspěchu, který řadí na úroveň zlaté medaile z mistrovství Evropy na olympijské trati. Jak Ospalý svůj velký den prožíval?
Přestože to byl teprve třetí závod Filipa Ospalého na této distanci - jeden vyhrál a jeden nedokončil - na startu rozhodně nestál s poraženeckými pocity.
„S pocity, že opravdu můžu vyhrát. Byl jsem plně odhodlaný poprat se o to vítězství. Já jsem neměl potřebu nikomu nic dokazovat a když by to nevyšlo, tak by se taky nic nestalo,“ vzpomíná Ospalý.
Už během skoro dvoukilometrové plavecké části, kterou většina závodníků bere spíše jako rozehřívací, nastaly první problémy. Nikoliv s vlastní formou, ale s jedním ze soupeřů.
„Byl u mě tak blízko, že každý jeho druhý záběr byl mě do hlavy. Potom jsem trošku zabojoval, abych mu odplaval a za chvíli tam byl zase. Tak jsem si říka, co tady nacvičuje, jestli má za úkol mě zmydlit, abych pak nejel na kole.“
Ale že by Ospalý dotěrné mlátičce jednu vrátil, to ho prý nenapadlo. „Ne. Na co bych rozdával síly. Já jsem plaval své,“ usmívá se Ospalý.
Během prvních z celkem 90 kilometrů zjistil trojnásobný vítěz podniku Světového poháru, že hlavní favorit - Němec Michael Realert není v jeho vedoucí skupince, a pokusil se zrychlit. Nakonec to ale dopadlo přesně obráceně, Realert a spol totiž uprchlíky dojeli.
Počítal jsem auta
„Jich bylo víc. Nás bylo 7 a jich asi 15. Navíc oni měli větší chuť nás dojet, než my jim odjet. Z nás sedmi jsme se střídali jenom tři a ostatní se jen vezli a čekali na běh.“
Na čekání na běh to pak vypadalo v pelotonu až do 70. kilometru, a tak bylo třeba zkrátit si dlouhou chvíli.
„Měli jsem jen jeden pruh a vedle nás plynul normální dopravní provoz. Jeli jsme konstantní rychlostí, tak jsem se díval na auta, aby mi to rychleji uteklo,“ popisuje český triatlet.
Do závěrečného běžeckého půlmaratonu vyrazil Ospalý jako třetí s minimálním odstupem za druhým Realertem a minutovou ztrátou na vedoucího Gamblese. Toho ale český a německý závodník dohnali, následně setřásli a pak už se o zlato bojovalo jen ve dvou. Michaelu Relaertovi přitom pomáhal u tratě jeho bratr Andreas.
„Pro mě to bylo motivující, že běžím s ním a co mu hlásí. Když mu hlásil, aby běžel v klidu a viděl jsem, že Michal toho má dost, tak to bylo pozitivum, že zas tak v klidu není.“
Podpora bratra
Filip Ospalý se na podporu svého bratra během závodu mohl také spolehnout, ačkoliv to vůbec nečekal.
„Před 14 dny, když už jsem byl na Floridě, tak psal, že by se přišel podívat, kdyby neměl tolik práce. Tak jsem mu odpověděl, že příští rok je to v Las Vegas, že to bude zajímavější, tak ať si naplánuje dovolenou. Najednou ráno, když jsem si dával věci do depa, tak slyším, že na mě volá. Tak to bylo fajn,“ vzpomíná na bratrovu návštěvu Filip.
Ani bratr ani vzpomínky na titul mistra Evropy, při jehož zisku udeřil v závěru běžecké části, ale Filipu Ospalému nepomohly. Od dvanáctého kilometru ztráta na vítězného Němce Realerta narůstala. I druhé místo je ale důvod k oslavě, už na trati proto Ospalému kamarád Radek podával z publika vlajku.
„To bylo 600 metrů před cílem. Radek tahával s vlajkou, tak jsem si říkal, že jeto ještě moc, že bude moc těžká, ale on mi jí vnutil. Byl jsem ale rád,když v tu chvíli když mi jí dával, tak jsem říkal, ne ne, to s ní nedoběhnu,“ říká Filip Ospalý.
Doběhl a ke zlatu z evropského šampionátu a třem prvenstvím z akademického mistrovství světa tak přidal stříbro z mistrovství světa v půlironmanovi.
