Čeští sledge hokejisté bojují na korejském MS o účast na paralympiádě
Jen 20 kilometrů od severokorejských hranic včera začalo mistrovství světa ve sledge hokeji. Jednom z nejrychlejší a nejagresivnějších sportů paralympiády. Neohrožení jsou samozřejmě i tito hokejisté. Dokazuje to i český tým, který v této napjaté době na Korejském poloostrově bojuje o vítězství na mistrovství světa a postup na Paralympiádu v Soči…
Hokejový zápas jako každý jiný, dalo by se říct. Jedinou výjimkou je to, že tito hokejisté nemají na nohou brusle, ale sedí ve vozíčcích s lyžinami.
„Náš tým se skládá z hráčů, kteří měli životní neštěstí, tedy postižení. Jediný rozdíl mezi velkým hokejem a sledge hokejem je ten, že se nejezdí na bruslích ale speciálních sáňkách, které jsou přizpůsobené našemu sportu“, vysvětluje prezident české sledge hokejové reprezentace Vladislav Hamrla. V jihokorejské Go-yangu jeho svěřenci v těchto dnech bojují na mistrovství světa. Vítězství tady jim ale může přinést ještě víc.
„Šance jsou takové, že si přejeme přímo se kvalifikovat na paralympiádu v Soči“, zasvěcuje trenér Jiří Bříza. Mezi profesionály je český amatérský tým skoro výjimkou. Což ale nevadí k tomu, aby hráči odváděli skvělé výkony.
Čeští sledge hokejisté patří ke světové špičce i jako amatéři
„Nikdo z nich nehrál nikdy závodně hokej ani fotbal, to znamená, že to je až neuvěřitelné, jak se drží na světové špičce“, konstatuje Vladislav Hamrla.
Český tým vede kapitán Zdeněk Šafránek. I díky i jeho zásluze si čeští reprezentanti v posledních letech vydobyli už 4. místo na světě a 2. místo v evropském klání. Na špici v tomto sportu se tak dostali od úplných začátků, jako třeba hráč s číslem 29 Pavel Kubeš: „Jak jsem to viděl v televizi, tak jsem to šel zkusit a už mě to chytlo.“
O své cestě ke sledge hokeji vypráví i kapitán českého týmu Šafránek. „Mě k tomu dostala moje doktorka neuroložka, která se ptala jestli dělám nějaký sport. Když jsem říkal, že ne, tak mi dala telefonní číslo a od té doby hraji.“
Odvahu a odhodlání tady ale mají všichni členové týmu. Což dokazuje i to, že přes nejistou situaci na korejském poloostrově si sbalily své sportovní vybavení a přijeli.
„Já si myslím, že někteří hráči měli strach, větší ale byl určitě u manželek nebo přítelkyň, které se nás bály pustit. Nakonec jsme dojeli ale všichni bez problémů a na místě jsme zjistili, že to je spíš taková nafouknutá bublina“, loučí se Šafránek a vyjíždí na led. A já jen nevěřícně sleduji zápas Čechů s Nory, který nakonec vyhráváme. A nedá mi to, si také nezakřičet….Do toho!!!
