Čeští volejbalisté prošli kvalifikací ME i bez tria opor
Cizinec není našinec. O platnosti tohoto pořekadla se česká volejbalová reprezentace přesvědčila už mnohokrát. Mohli by o tom vyprávět takoví odborníci, jakými jsou Julio Velasco, Laureant Tillie anebo Igor Prieložný. Ti všichni v minulosti vedli mužský národní tým a do jednoho se setkali s odmítáním některých hráčů oblékat reprezentační dres.
A že se historie opakuje, o tom se přesvědčuje i Stewart Bernard, Nizozemec, který o víkendu postoupil s českou reprezentací na mistrovství Evropy.
„Samozřejmě, byl jsem překvapen, že někteří hráči nechtějí hrát v národním týmu. Na druhé straně chci mít v reprezentaci pouze hráče, kteří chtějí hrát za národní tým. To teď mám a to je podle mě to nejdůležitější. Řekl bych až klíčové. Ta ambice odevzdat to nejlepší co umím národnímu týmu a chtít se zlepšovat,“ říká Stewart Bernard.
A vysvětluje tak fakt, proč od jeho nástupu k českému výběru postupně odešlo z reprezentace trio Jiří Popelka, Jakub Veselý anebo Lukáš Ticháček. I bez nich dokázal národní tým projít kvalifikací jako nůž máslem. Ovšem jak správně podotýká smečař Ondřej Hudeček, toto nebyl jediný cíl české reprezentace v této sezoně.
„Bude mě to mrzet ještě nějakou dobu, že jsme nebyli v nějaké silnější sestavě a nemohli jsme třeba ty Němce nebo Kubánce porazit. Byla to škoda, protože to byla jedna z mála šancí, kdy se mohlo postoupit na tu olympiádu,“ naráží kapitán národního týmu nejen na olympijskou kvalifikaci, ale i na Evropskou ligu, kterou se také nepodařilo vyhrát.
V prvním případě vedl Stewart Bernard národní tým ještě příliš krátce, na to aby s ním mohl udělat zázraky. A i teď je podle Ondřeje Hudečka na hodnocení nizozemského kouče ještě příliš brzy.
„Až na mistrovství Evropy můžeme mluvit, jestli se projevila práce toho trenéra a jestli se tam posuneme o krok dopředu. To znamená, že ve čtvrtfinále porazíme nějakého silného soupeře, což se nám v Karlových Varech nepodařilo,“ říká Hudeček.
Všichni mají dveře do reprezentace otevřené
„Nikdy jsem neřekl, že se hráči, kteří odmítli reprezentovat, nemůžou vrátit k národnímu týmu. Dokonce jsem nikdy nikoho z nich z reprezentace ani nevyhodil. Celá věc se má tak. Jdeme určitou cestou a ta je otevřená. Důležité je pouze, aby se ti hráči byli ochotni oddat cíli, který národní tým má a chtěli pro reprezentaci pracovat,“ uvádí trenér Bernard.
A právě poslední věta může pro trio rebelů být i nadále problémem. Stewartu Bernardovi je totiž vyčítán autoritativní přístup a specifické tréninkové metody.
