Co je Boccia
Že jste to nikdy neslyšeli? A co takhle petang? Znáte jej? Pak vězte, že jde skoro o totéž, jen s tím rozdílem, že boccia je určena těžce tělesně postiženým.
Sportování tělesně postižených ve velké míře kopíruje většinou olympijské sporty zdravých. A i proto se poměrně dlouho hledal sport pro ty opravdu hodně handicapované lidi, kteří se neobejdou bez asistenta. Ale právě možnost sportovat by jejich životu dala úplně jiný rozměr. Až někoho napadlo - co takhle petanque? S trochu jinými pravidly a tak vznikla boccia. U nás se hraje už téměř 15 let a co víc! Existují dokonce tři ligy, do kterých se podle úrovně zapojuje všech 130 aktivních hráčů.
Reprezentační trenére Jiří Šimánku, jaký je hlavní princip hry Boccia?
„Je to, na rozdíl od petanque, sport halový. Rozdíl je i trochu v pravidlech a v míčích , které jsou měkké. Boccia byla vymyšlena pro handicapované sportovce, kteří mají to postižení hodně veliké. Prakticky řádný jiný sport pro ně prakticky nebyl."
Na kurtech jsou vidět hráči, kteří se liší technikou hry. Jedni hrají úplně sami, druzí potřebují pomoc asistenta. Jaké jsou rozdíly?
„Ty rozdíly jsou ve schopnosti odhodu toho hráče. Jsou to většinou spasticky postižení hráči. To znamená, že mají velký problém s koordinací, s úchopem, vůbec spuštěním toho míče s ruky. Ti hráči, kteří jsou schopni alespoň nějakým způsobem odhazovat, tak míče odhazují. Ti hráči, kteří nejsou schopni odhazovat, tak používají takovou rampičku a svého asistenta. Po rampišce spouští míč do hry. Asistent jim slouží pouze jako prodloužená ruka. Nesmí se otáčet do hřiště, nesmí s nimi mluvit. Ono mu dávají pokyny a on jim tu rampičku natáčí, tak aby měl míč dostatečnou rychlost a přesnost."
Jedním z neúspěšnějších českých Boccistů je bronzový z paralympijských her v Pekingu, radek procházka.
Radku, co je podle Vás na Bocci nejtěžší?
„Tak je to o klidu, o trénování. O ničem jiném to není. Trénuje se několik věcí. Trénuje se přesnost, to znamená výhoz bílé a dohoz barevné, aby byla co nejblíže. Trénuje se vyrážení a trénuje se hra a taktika. Před nějakou velkou akcí trénuji tak čtyři pět dní v týdnu, sedm hodin denně."
Bocciu hrajete od roku 1991. Změnilo to hodně Váš život?
„Určitě. Já jsem vyrůstal mezi zdravými i po úrazu a chodil jsem s nimi i do školy. Tam jsem si připadal, že mi nic nejde nebo, že bych chtěl něco dokázat a Boccia mi to dala. Navíc jsem našel spoustu nových lidí a rozhodně si teď více věřim."
