Coubertin by z nás měl radost, směje se nevšední česká deblkanoe
Vzpomínáte si na Kokosy na sněhu? Jamajské sprintery, kteří usedli do čtyřbobu a byli všem pro smích? Podobnou posádku do Londýna vyslali i Češi - vodní slalomáři Vavřinec Hradilek se Stanislavem Ježkem budou totiž kromě individuálních kategorií startovat i mezi deblkanoisty. A jak vypadá trénink této nevšední dvojice?
„Teď si můžete poslechnout, jak to zní, když se vrtá do lodě… No, tak snad už do ní žádné další díry nenaděláme,“ směje se kanoista Stanislav Ježek, zatímco jeho parťák Vavřinec Hradilek si polepuje vnitřek lodi molitanovými pásy, aby ho při klečení nebolely nohy.
S Ježkem trénovali tak možná pětkrát a závodit spolu budou poprvé a asi i naposledy v Londýně - jen díky změně v pravidlech, která umožňuje posadit kajakáře s kanoistou do deblkanoe. Češi tak posílají v podstatě nováčky.
„Myslím, že nenastupují ani s ambicemi, aby urvali nějaký super výsledek, spíš mi to přijde jako nějaká demonstrace toho, jaký je to nesmysl,“ říká Ježkův trenér Jiří Rohan, který právě na deblkanoi získal dvě olympijské medaile.
Stanislav Ježek s Vavřincem Hradilkem zkusí na olympiádě netradičně i deblkanoi
Ale velkým fanouškem posádky Hradilek - Ježek není, protože se trochu obává zranění. Trénink této dvojky si nechává ujít, a nevidí tak její zcela hladký nástup do lodi.
„Zas tak špatně na tom snad nejsme, jsme olympionici, taková elitní posádka… Jé, au, pardon, chytá mě křeč do nohy…“
Smysl pro humor a barvy pražského USK jsou snad jediné, co Vavřince Hradilka se Stanislavem Ježkem spojuje. Hradilek je malý a svalnatý, Ježek vychrtlý habán, Hradilek je pětadvaletý volnomyšlenkář, který vysokoškolského studia alespoň zatím nechal, Ježek inženýr s dobrým postavením v zaměstnání a dvěma malými dcerkami Lucinkou a Kačenkou. Přesto se dali dohromady a proti 13 sehraným párům to v Londýně zkusí.
Některé pasáže tratě projíždějí s bravurou, že by se za ni ani normální deblkanoistké nemuseli stydět, ale povětšinou mají v peřejích trochu problémy. Jejich počínání sleduje z břehu několik bývalých i současných slalomářů, kteří mají z netradiční dvojice legraci. Jednou z přihlížejících je i přítelkyně Stanislava Ježka, někdejší slalomářka Alena Mašková.
„Myslím, že jsou dobří, jediní, kdo to takhle zkusil. Olympiáda je hlavně od toho, aby si to člověk užil, zazávodil si tam. Snad nepřijde žádné zranění, aby jim to zabránilo kvalitně zabránit v jejich vlastních kategoriích. O Standu se nebojím, umí dobře plavat, přinejhorším ho chytí záchranáři.“
Tortura na kolenou
Vavřinec Hradilek po vysednutí z lodě nějakou tu minutku jen seděl, a pak přiznal, že nic příjemného tahle jízda opravdu nebyla.
„Taková tortura, klečet v tom, ale to se rozchodí, ještěže se můžu opřít o pádlo.“
Lukáš Přimda, který stojí na břehu, zmiňuje, že výhoda Hradilka s Ježkem může být v tom, že to celé berou oba jako legraci, naopak ti, kteří jedou na olympiádu udělat nějaký výsledek, mohou být trochu sklíčeni nervozitou.
„Myslím, že to bude určitě obrovská výhoda, bohužel to je asi tak jediná. My to bereme tak, že je to ani ne legrace, ale prostě sport v pravém smyslu slova. Není to honění se za nějakou medailí nebo penězi. Pierre Coubertin by z nás měl radost.“
A v tom se Vavřinec Hradilek rozhodně nemýlí. Olympismus se vrací ke svým kořenům.
