Cyklista Stark vyhlíží paralympiádu v Londýně jako vrchol kariéry
Přesně před čtyřiceti lety osud nasměroval život Michala Stark úplně jinak, než si představoval. Tehdy šestiletý chlapec přišel po srážce s nákladním autem o nohu, ale zvykl si, a dokonce začal pokukovat i po sportování. Koketoval s lyžováním, ale nakonec začal jezdit na kole. A to tak dobře, že nedávným světovým bronzem rozšířil svou sbírku medailí na dvacet jedna, a tak je jasné, že Michal Stark sní o účasti na šestých paralympijských hrách.
Stark poprvé startoval na hrách v Barceloně v roce 1992, pak si na lyžích odskočil do Lillehammeru, ale od té doby se už plně věnuje cyklistice, byl v Atlantě, v Sydney si vyjel bronz, nevynechal Atény a jen neshody s Českým paralympijským výborem jej stály účast na hrách v Pekingu. Což dnes paradoxně vnímá jako pozitivum.
,,Nejsem si teď s odstupem jistý, jestli bych svůj postoj změnil. Byl to zásah do mé kariéry, pravděpodobně bych tam získal jednu z medailí. Po pekingské paralympiádě bych pravděpodobně končil, ale řekl jsem si, že to prodloužím do toho Londýna," tvrdí Stark.
Díky tomu otec dvou dcer rozšířil svou bohatou medailovou sbírku o další dva světové bronzy. Nejprve v roce 2009 skončil ve stíhačce třetí a tuto pozici před nedávnem na šampionátu v Itálii obhájil. A nejen to - vytvořil si nový osobní rekord, což je v šestačtyřiceti letech vskutku obdivuhodné, zvláště, když si uvědomíme, jak se paralympijská cyklistika během let výrazně zprofesionalizovala.
,,Mělo to obrovský ohlas. Ani jsem tam neměl žádnou negativní reakci ve smyslu 'Starku, proč už to nenecháš těm mladým'," směje se. S těmi mladšími teď Michal Stark trénuje, přičemž ve společném reprezentačním týmu tělesně a zrakově postižených cyklistů je věkově blíž trenéru Viktoru Zapletalovi.
,,Ta spousta mladých lidí v týmu mi dodává elán, je tam výborná atmosféra. Moje přezdívka je 'Dědek', ale já to tak necítím," neubývá Michalu Starkovi úsměv. A jaké to je, když dědek své o poznání mladší a třeba i méně handicapované kolegy předjede? ,,Mně to dělá v jistém směru dobře a je to určitě musí motivovat, když je Dědek předjede," hádá.
Kategorie nadkoleních amputací patří k nejnáročnějším, Michal Stark nemá levou nohu a na kole tak jezdí jen díky síle pravé nohy. A to - pokud si zkusíte - není vůbec jednoduché. Je to s věkem horší anebo se naopak dají i při tréninku využít ty dvacetileté zkušenosti?
,,Do jisté míry ano. Cítím se v jistém směru lépe, skoro jak ve dvaceti. Tréninky mě nebolí, musím o nich uvažovat, aby mi vyhovovaly," říká. Michal Stark si výsledky na dráhovém mistrovství světa už vyjel nominaci na paralympiádu v Londýně, na podzim jej čeká ještě silniční šampionát a pak už závěrečná příprava na vrchol kariéry, kterou by rád ukončil paralympijskou medailí.
