Dálkoví plavci jsou při závodech závislí nejen na formě, ale i na ‚krmiči‘

Ivan Smolka si říká ‚krmič‘ a jeho hlavní pracovní pomůckou je tzv. krmítko. Se zemědělstvím ale jeho profese nic společného nemá. Krmit totiž bude například i dnes, jako už tolikrát předtím, svého osmadvacetiletého, zcela zdravého syna. Libor Smolka je totiž reprezentační dálkový plavec, který bude na služby svého otce spoléhat i v dnešním závodě Světového poháru v Mexiku na 15 kilometrů.

Tento článek je více než rok starý Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Ivan Smolka jako krmič českých dálkových plavců

Ivan Smolka jako krmič českých dálkových plavců | Foto: Michal Jurman

„Startovat by měla Silva Rabářová, kterou by mě krmit Rosťa Vítek, a můj syn Libor Smolka, kterého bych měl krmit já,“ upřesňuje rozložení pomocných sil Ivan Smolka, krmič, nebo chcete-li ‚doprovodník‘, jak se taky v hantýrce plavců někdy říká.

Nacházíme se na molu, které může mít na délku tak 80 metrů. Tam budou nacpaní vedle sebe sedět jednotliví trenéři-krmiči, kteří budou čekat na to, až přijedou závodníci. Každý má šestimetrovou tyčku, které se říká, tipujete správně – krmítko.

Přehrát

00:00 / 00:00

Reportáž s krmičem dálkových plavců Ivanem Smolkou natočil na ostrově Cozumel reportér Michal Jurman

„Na tom je nápoj, a krmič se snaží ho podávat plavci tak, aby ho on vzal a vypil. Dá se říct, že občerstvujeme plavce přes rybářský prut… ale bez háčku,“ popisuje s úsměvem Smolka starší, podle kterého se občas i stává, že krmič zahučí z mola do vody.

Celá procedura je nesmírně rychlá, při hodně nabitých závodech musí plavec stihnout ‚ulovit‘ svoje pití a vypít jej během zhruba šesti vteřin. Do sebe přitom musí dostat zhruba půl litru tekutiny. Něco jako při závodech formule 1 zastávka v pit-stopu.

„V téhle pozici trávím asi tři hodiny a musím být tak trochu i psycholog. Občas slova, která během závodu padají, jsou dost nepublikovatelná. Když připlave s tím, že už nemůže a jde ven, snažíme se zezačátku použít dobré slovo…,“ vypráví Smolka, ale jedním dechem dodává:

Krmítko s vlajkou je hlavním pracovním nástrojem dálkoplaveckých krmičů | Foto: Michal Jurman

„Ale třeba Rosťa Vítek se stal svědkem a přímým účastníkem toho, jak ho jeho krmič na závodech v Paraně přetáhl tyčkou a srazil ho zpátky do vody. Pak už vůbec neměl odvahu vylézt ven – a pozor, ten krmič byla osmnáctiletá holka!“

Mohlo by se zdát, že za úspěchem plavce stojí vlastně krmič, jenomže podle Ivana Smolky je to obráceně – krmič plavci může závody jen prohrát. Vyhrát musí plavec jen sám. Ale svého krmiče si váží i tak.

Tereza Jelínková, Michal Jurman Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Nejčtenější

Nejnovější články

Aktuální témata

Doporučujeme