Dálkoví plavci se můžou setkat při závodě s velkými i malými predátory
Existují sportovní výzvy, nad kterými mrazí, jen když je vyslovíte. Třeba zdolat himálajskou osmitisícovku, řítit se autem 400 kilometrů v hodině nebo se postavit na start závodu po boku nejlepších dálkových plavců této planety. Ano, slyšíte dobře. Být účastníkem Světového poháru dálkových plavců totiž neznamená umět jenom plavat, ale i mít pro strach uděláno. A to doslova!
„Mně se osobně stalo, že v Hongkongu jsme plavali se žraloky. Tam je to celkem dost nebezpečné, všude jsou varování. Ve chvíli, kdy jsem odpadl z ‚balíku,‘ kde jsem byl se dvěma Francouzi a všichni jsme věděli, že tam ti žraloci jsou, tak jsme byli hned zpátky v ‚balíku‘ a v závěru nám to celkem dost pomohlo,“ směje se nyní už reprezentační kouč dálkových plavců Rostislav Vítek své deset let staré vzpomínce na závody Světového poháru v Hongkongu.
Tam kromě soupeřů musel ve vodě uniknout i tlamám zmíněných mýtických paryb. Být dálkovým plavcem světového kalibru holt nese svá specifika a své o tom ví i současní reprezentanti, kteří se v Mexiku připravují na sobotní závod Světového poháru.
„Potkala jsem se s malými piraněmi, ale bylo mi řečeno, že nejsou v hejnu, to mě trochu uklidňovalo. Kousla mě, ale nebylo to tak strašné. Byl to takový štípaneček a naštěstí to bylo po tom, co jsem dohmátla,“ popisuje svůj letošní zážitek z prvního únorového víkendu ve vodách argentinské řeky Corondy Silvie Rybářová.
Ta navzdory svému jménu zrovna nevyhledává společnost rybí říše, a tak ani trénink v těchto dnech na blížící závod v mexickém Cozumelu pro ni není zrovna vysněnou sportovní přípravou. „Mám z toho obrovský strach. Čtyři roky dělám dálkové plavání a učím se setkávat s různým typem vody i s živočichy. Těch už jsem potkala ve vodě hromadu. Když byli malí, tak to bylo příjemné, ale když to byla trochu větší ryba, tak jsem se trochu lekla. Měla třeba kolem půl metru, abych to nezveličovala.“
Ať už česká reprezentantka zveličuje či nikoli, může být ráda, že ji v Mexiku čeká závod v uvozovkách „pouze" u karibského ostrova Cozumel. Kdysi se totiž v tomto středoamerickém státě plavalo v legendárním kaňonu Sumidero a zdejší závod byl extrémem v mnoha směrech.
„Byl zvláštní v tom, že se startovalo hodně brzy ráno, v pět hodin, a další zvláštností bylo, že tam byli krokodýli a pro ty plavce to mohlo být dost zábavné,“ směje se Vítek nad historií závodu, ve kterém Yvetta Hlaváčová doplavala v roce 2005 šestá.
V tomto ohledu čeká v sobotu na ostrově Cozumel české plavce tedy skoro pohádka. I když i tuto pohádku, stejně jako každou jinou, doprovázejí místy řádky temna a nebezpečí. U ostrova Cozumel jde například o nebezpečné vlny, nevyzpytatelné proudy, záhadná utonutí či přítomnost žraloků. I když tedy spíše na jižní straně 50 kilometrů dlouhého ostrova. Kdo poplave v sobotu rychle, nemá se tedy určitě čeho bát.
