Dán Larsen kdysi přerušil nadvládu asijských badmintonistů
Čína, Jižní Korea a Indonésie. To jsou země, které si podmanily badminton na olympijských hrách. Sportovci z těchto států získali prakticky všechny zlaté medaile, které byly v historii na soutěžích pod pěti kruhy rozděleny. Až na jednu výjimku. V roce 1996 opanoval mužskou dvouhru Dán Paul-Erik Hoyer Larsen.
Před deseti dny oslavil Paul-Erik Hoyer Larsen pětapadesáté narozeniny. Jeho cesta k opeřenému míčku byla hodně klikatá. V dětství začínal s míčovými sporty. Na fotbal byl ale už v útlém věku příliš velký. a tak se věnoval házené a koketoval s volejbalem. K badmintonu se dostal poprvé ve čtrnácti, a to vlastně náhodou.
"Tehdy se vytahoval kamarád ve škole, že je rychlejší a zdatnější než já, protože dělá sport, který je fyzicky nesmírně náročný, a to badminton. Já se mu smál, a tak mě vzal na trénink. Při tréninku jsem se přestal smát, skoro jsem nemohl popadnout dech, ale ten sport mi učaroval," vzpomíná Larsen.
,,Chodil jsem pořád hrát, hlavně proto, abych ho porazil. Po pár týdnech si mě všiml místní trenér a chtěl abych to zkusil závodně. Hned na prvním turnaji jsem porazil tři hráče a všichni říkali, že mám velký talent, tak jsem u toho zůstal."
Jenže dostat se na vrchol trvalo vytáhlému, 189 centimetrů vysokému Dánovi celkem dlouho. Prosazovat se začal až ve 23 letech, a to zatím jen na národní úrovni, když v roce 1988 získal domácí titul. Zlatou éru načal v roce 1992 vítězstvím na evropském šampionátu. O čtyři roky později už měl na svém kontě tyto tituly tři a k nim přidal v Atlantě překvapivé olympijské zlato.
"Technicky jsem na tom byl v té době určitě nejlépe a fyzicky jsem také ještě stačil, ale že získám zlato, to jsem ani ve snu netušil. Jenže já všechny porážel hrozně snadno a když jsem ve čtvrtfinále vyhrál i nad Budikusamou, začal jsem věřit, že to dokážu. Ten pocit po finále je nazapomenutelný. Cítil jsem se jako v jiném světě a to, že jsem vyhrál, mi došlo asi až druhý den," líčí Larsen.
Paul-Erik Hoyer Larsen se prosadil díky skvělé hře na síti. Uměl dokonale do poslední chvíle zamaskovat, kam bude hrát. Jeho centimetry mu umožňovaly obrovský rozsah, ale nepřekážely v pohybu, kterým se dokázal vyrovnat hráčům z Indonésie i Číny. Právě proto je Dán považován za jednoho z nejlepších hráčů historie badmintonu.
