Daniel Polman se vydal na kole z Vídně až na Grossglockner, zvládl to za 22 hodin

Patříte k těm, kteří občas mívají chuť překročit svůj vlastní stín? Pak vás třeba může zajímat odpověď na otázku, kolik kilometrů asi dokáže člověk ujet na kole za 24 hodin.

Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

stoupání na Grossglockner | Foto: licence Creative Commons 2.5 Generic, sanderovski & linda

„V roce 2010 jsem se na závodech ve Švýcarsku přesvědčil o tom, že v mých silách je ujet za 24 hodin 880 kilometrů,“ může se pochlubit Daniel Polman.

Ten, kdo ho zná jen zpovzdálí, mívá třeba občas nutkání zeptat se, co ho baví víc, kolo nebo hory? Odpověď ale může být jednoduchá, jedno přece nevylučuje druhé.

Přehrát

00:00 / 00:00

Reportér Aleš Procházka zpovídal Daniela Polmana

„Mým posledním počinem byla taková kombinace silniční cyklistiky, horské cyklistiky, pěší turistiky a v závěru i trochu lezení. Rozhodl jsem se propojit Vídeň s nejvyšším vrcholem Rakouska Grossglocknerem. Inspirovala mě k tomu legenda o názvu té hory, kdy Grossglockner připomíná velký zvon, německy tedy ‚grosse glocke.‘ Spojil jsem velký zvon Pummerin, který visí v katedrále sv. Štěpána, a vrcholový kříž té hory. To mě inspirovalo, trvalo mi to 22 a čtvrt hodiny.“

To je dost dlouhá doba na to, aby přišly chvíle, kdy má našinec chuť svůj pokus potichu vzdát.

„Měl jsem tam takovou větší krizi na silničním kole, kdy jsem po asi 330 kilometrech přijel pod horské sedlo Katschbergpass, což je skutečně velice prudká a nakloněná asfaltová sjezdovka bez jakýchkoli serpentýn. Tam to bolelo hodně,“ popisuje Daniel Polman svůj krizový moment.

A jak se asi tvářili turisté při pohledu na odvážlivce šlapajícího do pedálů v místech, kde by teoreticky vzato neměl na kole co pohledávat?

„Viděl jsem většinou překvapené obličeje, protože potkat v horách takového blázna, to se lidem nepoštěstí úplně každý den.“

Nyní čeká Polmana delší pauza

Řečeno s trochou nadsázky, teď by se mohl Daniel Polman zaobírat například myšlenkou, jak si to namíří na kole vstříc himálajským osmitisícovkám. Jak ale ujišťuje, žádné několikatýdenní dobrodružné výpravy teď rozhodně neplánuje. A nejen kvůli své práci.

„Mám dvě děti, takže i ten rodinný život by poměrně strádal.“

Když už padla zmínka o rodině, mladší dcera je příliš malá na to, aby mohla komentovat tátovy dobrodružné kousky. Ta starší prý už ale vnímala zmíněnou výpravu z Vídně na Grossglockner.

„Tu to velice zaujalo, protože viděla fotky. Stále kreslila dvě postavičky a kříž. Samotnou ji to tedy inspirovalo k nějakému výtvarnému počinu, což bylo fajn."

A co kdyby si oba zainteresovaní napříště prohodili svoje úlohy? Dcera něco nakreslí a táta se nechá inspirovat k pokusu o nějaký ten sportovní super výkon?

„To je velice zajímavý nápad. Zvážím to, zní to zajímavě,“ dodává s úsměvem Daniel Polman.

Aleš Procházka, David Nyč - NEPOUŽÍVAT Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Nejčtenější

Nejnovější články

Aktuální témata

Doporučujeme