Florbalového mistra určí až rozhodující duel
Zlaté medaile se v tuzemské nejvyšší florbalové soutěži rozdávaly už celkem sedmnáctkrát. A hned ve třinácti případech se z nich radovaly Střešovice. Touto bilancí se Tatran řadí mezi nejvýznamnější sportovní kluby u nás a je jedno, že je florbal vnímán jako malý sport.
Už zítra mohou hráči Tatranu přidat do své sbírky zlato číslo čtrnáct, protože i letošní finále dospělo až do svého posledního možného zápasu. A jak už bývá tradicí, Tatran k němu dovedl opět scénář, který jako jediný u nás zvládá naprosto dokonale. Utéct hrobníkovi z lopaty v hodině dvanácté, a když už to vypadá naprosto beznadějně, smrtelně udeřit.
„I pro mě to bylo neuvěřitelné. Prohrávali jsme po dvou třetinách 2:5, i když jsme hráli dobře, lépe než ty ostatní zápasy. To je týmový duch. Říkali jsme si, že jsme stroj a že se nic neděje. Najedou 2:5, 5:5 a 6:5 v prodloužení. Je to tam,“ žasne nad morálkou svého týmu trenér Jan Zahalka.
A není se co divit, vždyť ostravské Remedicum dělily od prvního mistrovského titulu v dějinách klubu dvě a půl minuty. Jenže Tatran už mnohokrát ukázal, že přesně toto je situace, ve které umí chodit jako nikdo.
A že týmu chybí oproti loňsku dvě legendy brankář Kafka s útočníkem Jedličkou? Nevadí. Tentokrát čtyřmi góly oddálil korunovaci Ostravy Milan Fridrich.
Soupeř má respekt
„My zabereme až ve chvíli, kdy prohráváme. Možná je to o té historii, že soupeř znervózní a my zabereme. Kluci se semkli, když jsme dávali tyčky a ne góly. Nesklonili jsme hlavu, což se nám v některých zápasech stávalo,“ říká Fridrich.
Teď už asi nikoho nepřekvapí, že právě Fridrich byl tím, kdo svým gólem poslal zápas do prodloužení, které také sám rozhodl. Pouhých čtyřiadvacet sekund před penaltovou loterií.
„Dneska to na mě zbylo. Mohl rozhodnou kdokoli, ale já jsem tam byl v těch koncových akcích, že se mi to tam pořád odráželo, ale je to o tom tlačit se pořád do branky,“ uzavírá Milan Fridrich, který si už zítra může na krk pověsit své páté extraligové zlato.
