Florbalový turnaj na Podvinném mlýně pomohl Sportovnímu klubu vozíčkářů
Sportovní klub vozíčkářů Praha připravil už jedenáctý ročník benefičního florbalového turnaje. V hale na Podvinnném Mlýně dvanáct týmů bojovalo nejen o konečné umístění, ale především o dobrou věc - finančně podpořit pávě sportující vozíčkáře. Sobota proto nebyla jen o florbalu.
"Kromě florbalu jsou k vidění pomůcky na lyžování, handbiky, na kterých vozíčkáři provozují cyklistiku. Máme tady stolní tenis. Možné je i vyzkoušet si orientační závod po hale,“ vysvětloval Bohuslav Hůlka, předseda Sportovního klubu vozíčkářů.
Ve výčtu disciplín, které bylo možné si vyzkoušet, ještě chybí například potápění. Hlavní prostor patřil ovšem florbalu. „Hraje tady dvanáct týmů a každý z nich má možnost vyzkoušet si sednout na vozík a zahrát si florbal proti vozíčkářům,“ doplnil Bohuslav Hůlka.
Je třeba před nimi smeknout klobouk, uznává odhodlání vozíčkářů herec Martin Stránský
Už jedenáctý ročník florbalové exhibice podpořil například patron klubu - herec Martin Stránský. Přijal dokonce pozvání týmu médií a k pátému místu pomohl i on jedním gólem. Na palubovce potvrdil, že spojení jeho osoby se spotem jde skutečně dohromady.
„Lehce stárnu, takže první odejdou plíce, a pak svaly (smích). Snažím se něco dělat. Zvedat činky mě nebaví, takže dělám sporty. Nejvíc mě baví hokej, ten mi vyhovuje. Večer po představení není žádný problém sednout na led. Nabíjí mě to. Občas hraju squash, občas tenis. Fotbal už málo, páč mě z něj bolí kolena.“
Akce samotná byla ale především ze strany všech účastníků vnímána jako poklona sportujícím vozíčkářům. Vyrovnat se s nepřízní osudu není jednoduché. Před těmi, co to zvládnou, je třeba smeknout pomyslný klobouk.
„Někdo ochrne po úrazu, jiný po narození. A je to velký boj. Smekám před nimi a obdivuju je. V mém okolí mám pár známých, kteří jsou na vozíčku, a nedokážu si představit sebe v takové situaci. Nejsem si jistý, jestli bych byl natolik silný, aby mě to nesložilo,“ vyznal se Martin Stránský.
Zahrát si florbal na vozíčku nebo pomocí něho zvládnout třeba slalom, to byl zážitek i pro dalšího účastníka benefičního turnaje Daniela Zörklera.
Vladimír Fuchs poslal na akci peníze i zaměstnance
„Můžeme si tady vyzkoušet různé akce na vozíčku. V normálním životě si to člověk nevyzkouší. Musím před vozíčkáři smeknout. Takhle s tím žít. Plno lidí by to vzdalo, ale oni s tím bojují. Mají u mě velké uznání a respekt,“ přiznává.
Výtěžek akce se rovnal částce 80 tisíc korun. Konečná výše potěšila i Vladimíra Fuchse, generálního manažera jedné z účastněných firem.
„Nejenom, že někomu dáváme peníze, na takové akce i vtáhneme zaměstnance. Všem ve firmě se to ohromě líbí. Věnujeme peníze a současně si zahrajeme. Zaměstnanci pak vědí a poznají život hendikepovaných jako takový,“ vysvětluje Vladimír Fuchs.
„Vždycky mě udivuje, že ve florbalové lize vozíčkářů nebo v takových zápasech, jako jsou tady, to jiskří úplně stejně jako ve sportu nehendikepovaných. Všichni, kteří se dostanou k takové akci, pak poznají, že vozíčkáři jsou normální lidé a jsou jedni z nás. I oni se u florbalu dokážou poprat, zfaulovat a samozřejmě se radovat z gólů,“ dodal muž, který se v minulosti jako první Čech dočkal uvedení do Síně slávy mezinárodní florbalové federace.
