Gymnastka Věra Růžičková stále živě vzpomíná na 'smutnou' olympiádu v Londýně
Olympiáda se do Londýna, jak známo, vrací po 64 letech a československá výprava na těch posledních získala šest zlatých medailí. Mezi živými už jsou pouze tři ženy z úspěšného osmičlenného družstva sportovních gymnastek. Jedna z nich je Věra Růžičková.
Vitální a elegantní dámě byste jejích 83 let rozhodně nehádali. A nejen podle vzezření, výborně jí slouží také paměť, takže jí nedělá problémy trochu zavzpomínat a dosvědčit, jak se poslední londýnské Hry lišily od těch, které se teď v Anglii chystají.
„Ještě nebyly olympijské vesnice, takže jsme byli ubytovaní v kolejích Svaté Heleny. Taky jsme neměli zajištěnou dopravu, tak jsme dostali lístky na autobus. Se současností se to nedá srovnat.“
Věra Růžičková se původně v soutěži družstev představit neměla. Jako nejmladší členka kolektivu byla původně náhradnicí, jenže Eliška Misáková onemocněla dětskou obrnou, a tehdy dvacetiletá kolegyně ji proto musela zastoupit. Povedlo se, předvedla šestou nejlepší sestavu ze všech devadesáti závodnic. Jenže jásot družstva z olympijského vítězství brzy umlčela tragédie.
„Ty naše Hry byly na jedné straně velkou radostí a na druhé velkým smutkem a bolestí nad úmrtím naší členky, takže celé to bylo velice složité a těžké.“
Eliška Misáková v noci po vítězném závodě zemřela, a tak se gymnastky vracely do Československa nejen se zlatými medailemi, ale i s ostatky své kamarádky.
„Nevíme, kde přišla Eliška k nákaze, protože šest týdnů jsme měly závěrečné soustředění, kde jsme byly ve dne i v noci spolu. Ale fakt je ten, že dětská obrna byla po válce metla lidstva.“
Kromě tragédie v soukromé rovině ale družstvo gymnastek pociťovalo tíživou společenskou atmosféru, ve které se Hry v Londýně konaly. Byly první po únorovém převratu v Československu.
„Byly jsme jako sokolské družstvo. Československá obec sokolská byla pověřena reprezentací na olympijských hrách ve sportovní gymnastice, takže my jsme měli vypsanou dvouletou přípravu, kterou jsme prodělali v rámci. Tam jsme samozřejmě závodili pod hlavičkou Československé republiky. Pak už byl Sokol zrušen a byla situace úplně jiná.“
A značně nestandardní byla i přímo při Hrách v Londýně. „Naší náčelnici, která byla předsedkyní komise Mezinárodního svazu gymnastiky a vedla gymnastickou soutěž na olympiádě, nechtěli do Británie pustit. Podařilo se to pouze chytrostí Marie Provazníkové. Bylo vidět, že komunisti jsou na to dobře připraveni. Říkali nám, že se nemáme nechat ovlivnit špatným západem,“ říká Věra Růžičková.
