Hendikepovaný cyklista Ježek si splnil sen. Okusil trať Tour de France
Hendikepovaný cyklista Jiří Ježek si dnes užil jeden z vrcholů kariéry. Těsně před startem prvního závodníka etapy Tour de France se na stejnou trať časovky vydal právě on. Šestinásobný vítěz cyklistických závodů na paralympiádě na 33 kilometrech dřel, ale také si je užil. A nevadilo mu, že ani dnes ráno ještě nevěděl, kdy přesně z Avranche odstartuje.
„To je poprvé po dlouhé době, co jede někdo mimo závod. Naposledy to byl před deseti lety Hermann Maier, a to byl prolog, takže to bylo jednodušší. Cítím směs těšení se a nervozity, protože vím, kolik energie to stálo spoustu lidí, aby mi to umožnili,“ říkal před startem Jiří Ježek.
Na trať se Jiří Ježek vydal v 9 hodin a 40 minut. A hned se pořádně opřel do pedálů. Zdolával zvlněný terén, vypořádával se s větrem a přitom vnímal i všechno okolo.
„Už jenom ta atmosféra na startu a to, že jsem mohl vystartovat z oficiální startovní rampy, tisíce diváků kolem trati… Jsem strašně vděčný za to, že tady můžu být,“ popisoval za cílem Jiří Ježek.
S handicapovaným cyklistou Jiřím Ježkem mluvil na Tour de France reportér Tomáš Kohout
To měl ještě na sobě kombinézu určenou zvlášť pro tuto časovku, ruce položené na speciálním kole a opíral se levou nohou o zem. Protéza, připevněná nad pravým kolenem, zůstávala zacvaknutá v pedálu.
„Teď jsem trochu litoval, že tu nohu nemám, že nemůžu být profesionální závodník a tohle zažívat třeba každý rok, protože je to opravdu krásný zážitek. Ale jsem vděčný, že jsem tohle mohl zažít aspoň jednou,“ prohlásil šestinásobný paralympijský vítěz a pokusil se o srovnání.
„Ten pocit je hodně podobný tomu, jako když jsem vyhrál zlatou medaili v Londýně vloni, ta atmosféra byla hodně podobná. Bylo to pro mě nezapomenutelné, stejně jako nikdy nezapomenu na těchhle třiatřicet kilometrů,“ říkal Jiří Ježek.
Kilometr před cílem časovky, když zatočil na rovinku mířící ke známému opatství Mont Saint Michel, se prý začal usmívat. Jak díky výhledu na domky a věže na skále, na kopci kousek v moři, tak i nad celým zážitkem. A nejméně podstatný byl v tu chvíli čas, jaký nakonec zajel. Ačkoli je velice kvalitní.
„Třiačtyřicet minut a jedenáct vteřin, myslím, že ani jeden závodník nebude horší než já, ale o to nejde. Zkusil jsem jet, co to šlo, nejlíp, co jsem ze sebe vymáčknul. Na tomhle závodě startuje sto osmdesát nejlepších závodníků planety, nečekám, že by ten můj čas jim měl být nějakou výzvou.“
Tu svou výzvu si ale Jiří Ježek užil.
