Horko, vítr a stín nikde. I to je cyklistická Vuelta
Špičkoví cyklisté se opět smaží. Nikoli v pekle, ale na slunci. Brázdí Španělsko v další etapě Vuelty, posledního třítýdenního závodu sezony. Možná je sledujete, třeba znáte výsledky. Teď ale vysvětlíme, čím je právě Vuelta specifická, podle čeho ji poznáte hned v prvním záběru a jak se s ní závodníci vyrovnávají.
Suchá, horká, vyprahlá až spálená a přitom větrná. To je jedna ze základních charakteristik Vuelty. Teploty ve stínu šplhají ke čtyřicítce a to poznamenává i krajinu, ve které se závodí.
„Vuelta měla ve znaku zlatý dres, už jen kvůli té suché trávě. Hodně tam fouká vítr. A horské etapy mají extrémní kopce a tak dále,“ říká René Andrle.
Je to bývalý cyklista, který absolvoval Giro d'Italia, Tour der France i Vueltu a může lehce srovnávat. To byla první odpověď, když měl popsat závod na jih od Pyrenejí. A naprosto se shoduje s Tomášem Konečným, který na Vueltě vyhrál v roce 2001 etapu s cílem v Murcii.
„Není tam tolik stínu jako třeba v Itálii nebo Francii. Některé etapy se jedou v otevřené krajině, kde člověk les nepotká, takže se před sluncem neschová. Navíc hodně fouká vítr. To stejné platí i ve stoupáních v Pyrenejích,“ vysvětuje Tomáš Konečný, který patříval mezi výtečné vrchaře.
A to je druhý znak Vuelty. Právě pro cyklisty, kteří se umějí rychle vydrápat do náročných kopců je Vuelta stavěná.
„Špičkoví španělští závodníci jsou vesměs vrchaři a v kopcích se snaží závod rozhodnout. Vuleta je typická tím, že nahrává spíše vrchařům než tempařům. Často se o vítězi rozhoduje v kopci, kde člověk může ztratit strašně moc času. V časovce, která je tam jedna, to pak nedožene.“
A pro španělské "blechy" zvlášť. Aby také ne. Cyklistika je v této zemi jedním z národních sportů se silnou základnou závodníků, a to i v menších stájích. Pro ně je Vuelta jasným vrcholem sezóny.
Španělé se tu chtějí ukázat
„Španělští cyklisté jsou strašně nabuzení. I menší jízdní týmy přijedou hodně dobře připravení a favoritům, ten závod komplikují. Chtějí se totiž ukázat. Co se týče rychlosti a stylu závodění, přirovnal bych to k Tour, kde se od prvního do posledního kilometru také bojuje o celkové umístění,“ říká Tomáš Konečný.
Když vyhrál, vozil dres belgické týmu Domo-Farm Frites. Zato René Andrle okusil stres domácí sestavy. A ne ledajaké. V Liberty Seguros pomohl v roce 2004 k celkovému triumfu Robertu Herasovi.
„Byl cítit od první etapy obrovský tlak. Neměli jsme ještě ani dres pro lídra a stejně jsme museli jet na špici a kontrolovat ostatní a úniky, popřípadě je dotahovat. Každý den jsme peloton tahali. Bylo to těžké psychicky. Měli jsme největšího favorita, kterému se ale nakonec podařilo vyhrát,“ poznamenává k zákulisí Vuelty René Andrle.
