Horolezci hledají nové směry, klid hor a dobrodružství. Na nižších vrcholech

Sportovní fanoušek má docela přesnou představu o tom, jak umějí třeba fotbalisté nebo hokejisté oslavit důležitý gól. Ale co asi říká takový horolezec, který kolem sebe nemá bouřící tribuny - a daleko od lidí prožívá radost v cíli svojí namáhavé a nebezpečné cesty? Marek Holeček o tom po návratu z Nepálu při setkání s novináři mohl alespoň něco málo napovědět.

Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na Google+ Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Archivní snímek Marka Holečka a Zdeňka Hrubého při výstupu novou cestou na horu Talung (7349 m) v Nepálu. Horolezci o svém výkonu informovali 31. května v Praze. | Foto: ČTK

„Tak jsem tady. Stojím na vršku Talungu, nakonec se to povedlo,“ zaznělo od Marka Holečka v okamžiku, kdy se mohl podívat na svět z vrcholu Talungu - tedy z výšky 7.349 metrů. O chviličku později se pak už mohl radovat důkladněji - ve společnosti svého parťáka Zdeňka Hrubého.

Není to tak dlouho, co jsme byli zvyklí známkovat špičkové výkony horolezců především podle toho, zda se cílem jejich snažení stala některá z osmitisícovek. Kopce nedosahující této výšky - to už byla pro leckoho přece jen ‚druhá liga‘. Jenomže doba se mění a nemalé procento obdivovatelů velehor se učí hledat jiné cíle - nižší, ale těžko dostupné vrcholy.

Přehrát

00:00 / 00:00

Horolezci Marek Holeček a Zdeněk Hrubý zdolali Talung

„Nacházíme tam klid, nové možnosti, které v současné době osmitisícové kopce hodně málo nabízejí. Jsou tam většinou zástupy lidí, na Everestu jsou dokonce diskotéky nebo internetové kavárny. Já hledám nové směry, klid hor a dobrodružství, které tam zažívali naši dědové.“

Právě tohle se povedlo dvojici českých horolezců v minulých dnech při prvovýstupu na kopec, který je sousedem osmitisícové Kanchenjungy a který dostal jméno Talung.

„Severozápadní hrana, ten pilíř, který tam vyrůstá z ledovce až do oblak, je i pro nehorolezce estetický zážitek. Nám se podařilo na ten kopec vylézt alpským stylem, tedy ve dvou bez další podpory. V průběhu sedmi dnů jsme se dostali až na vršek.“

Laik si raději ani nezkouší představit, co asi obnáší takové sedmidenní šplhání strmou stěnou pokrytou kamením a ledem, při kterém horolezec vlastně nemá teoretickou šanci vzdát to v půli cesty a vrátit se dolů. A výsledný pocit toho, kdo nakonec dokázal překročit svůj stín a vydrápal se na vrchol?

Zdeněk Hrubý a Marek Holeček | Foto: Šárka Ševčíková

„Když se člověk vrátí do reality na pevnou zem, přetočí se to v hlavě do pozitivních barev a pro chlapskou ješitnost, když to beru sám za sebe, to přináší příjemnou zpětnou vazbu,“ tvrdí Marek Holeček.

A protože Zdeněk Hrubý je po návratu z Nepálu naladěn na stejnou notu, za měsíc a půl prý si to už oba namíří vstříc dalšímu, znovu pěkně vysoko položenému cíli.

Aleš Procházka, Tereza Jelínková Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na Google+ Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Nejčtenější

Nejnovější články

Aktuální témata

Doporučujeme