Horolezci hledají nové směry, klid hor a dobrodružství. Na nižších vrcholech

Sportovní fanoušek má docela přesnou představu o tom, jak umějí třeba fotbalisté nebo hokejisté oslavit důležitý gól. Ale co asi říká takový horolezec, který kolem sebe nemá bouřící tribuny - a daleko od lidí prožívá radost v cíli svojí namáhavé a nebezpečné cesty? Marek Holeček o tom po návratu z Nepálu při setkání s novináři mohl alespoň něco málo napovědět.

Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Archivní snímek Marka Holečka a Zdeňka Hrubého při výstupu novou cestou na horu Talung (7349 m) v Nepálu. Horolezci o svém výkonu informovali 31. května v Praze. | Zdroj: ČTK

„Tak jsem tady. Stojím na vršku Talungu, nakonec se to povedlo,“ zaznělo od Marka Holečka v okamžiku, kdy se mohl podívat na svět z vrcholu Talungu - tedy z výšky 7.349 metrů. O chviličku později se pak už mohl radovat důkladněji - ve společnosti svého parťáka Zdeňka Hrubého.

Není to tak dlouho, co jsme byli zvyklí známkovat špičkové výkony horolezců především podle toho, zda se cílem jejich snažení stala některá z osmitisícovek. Kopce nedosahující této výšky - to už byla pro leckoho přece jen ‚druhá liga‘. Jenomže doba se mění a nemalé procento obdivovatelů velehor se učí hledat jiné cíle - nižší, ale těžko dostupné vrcholy.

Přehrát

00:00 / 00:00

Horolezci Marek Holeček a Zdeněk Hrubý zdolali Talung

„Nacházíme tam klid, nové možnosti, které v současné době osmitisícové kopce hodně málo nabízejí. Jsou tam většinou zástupy lidí, na Everestu jsou dokonce diskotéky nebo internetové kavárny. Já hledám nové směry, klid hor a dobrodružství, které tam zažívali naši dědové.“

Právě tohle se povedlo dvojici českých horolezců v minulých dnech při prvovýstupu na kopec, který je sousedem osmitisícové Kanchenjungy a který dostal jméno Talung.

„Severozápadní hrana, ten pilíř, který tam vyrůstá z ledovce až do oblak, je i pro nehorolezce estetický zážitek. Nám se podařilo na ten kopec vylézt alpským stylem, tedy ve dvou bez další podpory. V průběhu sedmi dnů jsme se dostali až na vršek.“

Laik si raději ani nezkouší představit, co asi obnáší takové sedmidenní šplhání strmou stěnou pokrytou kamením a ledem, při kterém horolezec vlastně nemá teoretickou šanci vzdát to v půli cesty a vrátit se dolů. A výsledný pocit toho, kdo nakonec dokázal překročit svůj stín a vydrápal se na vrchol?

Zdeněk Hrubý a Marek Holeček | Foto: Šárka Ševčíková

„Když se člověk vrátí do reality na pevnou zem, přetočí se to v hlavě do pozitivních barev a pro chlapskou ješitnost, když to beru sám za sebe, to přináší příjemnou zpětnou vazbu,“ tvrdí Marek Holeček.

A protože Zdeněk Hrubý je po návratu z Nepálu naladěn na stejnou notu, za měsíc a půl prý si to už oba namíří vstříc dalšímu, znovu pěkně vysoko položenému cíli.

Aleš Procházka, Tereza Jelínková Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Nejčtenější

Nejnovější články

Aktuální témata

Doporučujeme