Horolezci Hrubý s Holečkem se chystají na další osmitisícovku
Považujeme už za samozřejmé, že po vyhraném utkání nebo závodě rozdává sportovec úsměvy do všech stran a že vidí svět v růžových barvách. U horolezců šplhajících do vysokých nadmořských výšek to ovšem tak docela neplatí. Přinejmenším ne ve chvíli, kdy právě dokončili namáhavou zpáteční cestu dolů a začíná jim docházet, co všechno mají za sebou.
„Když se vyskytne extrémnější akce a člověk pak sleze dolů, říká si, že tohle už nikdy. A vydrží to tak zhruba do návratu domů – někdy ani to ne, a pak začne v člověku zase hlodat červíček,“ vybavuje si svoje bohaté zkušenosti Zdeněk Hrubý.
Faktem ale je, že když před pár týdny dokončil spolu s Markem Holečkem krajně náročný výstup alpským stylem na vrchol Talungu, ozval se onen horolezecký červíček rychleji než kdy předtím. Díky čemu jsou vlastně velehory tak přitažlivé?
Horolezci Hrubý s Holečkem se chystají na další osmitisícovku, do Pákistánu na Gašebrun
„Na nejvyšší kopce jsme začínali lézt kvůli tomu, že to mělo gloriolu nadmořské výšky. V současné době už je to kus napsané historie a teď se otvírají cestu objevování v kopcích, které jsou sice daleko nižší, ale zase hůř dostupné. Nacházíme tam klid hor, nové směry a možnosti. To teď osmitisícové vrcholy nenabízejí a navíc jsou tam zástupy lidí,“ dává nahlédnout do horolezcovy duše Marek Holeček.
Ale jeho slova určitě nemají znamenat, že ryzí milovníci velehor by se měli takříkajíc programově vyhýbat frekventovaným osmitisícovým vrcholům a zaměřovat se pouze a jedině na jiné, dosud neobjevené kopce. Ostatně blížící se expedice může posloužit jako příklad toho, že někdy je to lákavé, dopřát si výjimku, která potvrzuje pravidlo.
„Plánujeme se Zdeňkem odjezd do Pákistánu na kopec 8100 metrů vysoký, Gašebrun. Je to návrat k rozdělné práci, máme tam projekt už z roku 2009.“
Že by se ale Marek Holeček a Zdeněk Hrubý potichu smířili s pobytem mezi davy horolezců obléhajících tu ‚jejich‘ osmitisícovku? Omyl!
„Gašebrun I nacházející se na Abruziho ledovci, což je výběžek známého Baltorského ledovce, není opuštěné místo. Nicméně na samotné jihozápadní stěně, o kterou nám jde, rozhodně nikoho hledat nemusíme. Nikdo tam nebude.“
