Horolezec Radek Jaroš stanul na Everestu před 15 lety, Hillary před 60
Před šedesáti lety, 29. května roku 1953, přivítal vrchol nejvyšší hory světa - Everestu první dva odvážlivce. Novozélanďana Edmunda Hillaryho a šerpu Tenzinga Norgaye. Další docela kulaté výročí spojené s úspěšným výstupem na tento kopec si před několika dny mohl připomenout český horolezec Radek Jaroš.
„Na Everestu jsem byl v roce 1998 ze severní strany z Tibetu,“ říká muž, pro kterého byl Everest první z jeho třinácti dosud zdolaných osmitisícovek. Už tehdy, před patnácti lety, bylo pod nejvyšší horou světa docela rušno. A za poslední roky davy zájemců o výstup ještě zhoustly.
Nejsou to jen pravověrní horolezci spoléhající se pouze na vlastní plíce. Výraznou početní převahu mají ti, kteří jsou kromě jiného vybaveni kyslíkovými bombami. Jaký je vůbec rozdíl ve šplhání na vrchol s použitím a bez použití umělého kyslíku?
„Je to něco jako jet Tour de France na motorce, takže je to obrovský rozdíl nehledě na to, že už to kolikrát nejsou horolezci, ale lidé, kteří se učí v základním táboře nasazovat mačky, a když to dokážou, tak jim tleská deset dvacet lidí. Což je úplně směšné.“
Minimum výstupů bez kyslíku
Tím samozřejmě nemá být řečeno, že výprava na Everest s kyslíkovou bombou na zádech se mění v nenáročný, bezproblémový výlet. „Ten výstup na Everest bude vždy znamenat nějaké úsilí, riziko, místy obrovské riziko, ale když někdo vyleze na Everest s kyslíkem a s armádou šerpů a někdo bez kyslíku, tak jsou to absolutně diametrálně neporovnatelné výkony, které bohužel dnešní veřejnost nerozlišuje.“
Před 60 lety člověk poprvé vystoupil na Mount Everest. Teď tam je přelidněno
Číst článek
Abychom k onomu rozlišování trochu napomohli, zkusme ještě přidat alespoň dvě čísla. „Když je v současnosti už asi 5000 výstupů na Everest, tak bez kyslíku jich je třeba kolem 200,“ říká Radek Jaroš, pro kterého je zdolávání osmitisícových vrcholů bez použití umělého kyslíku samozřejmou součástí jeho horolezeckých výprav.
