I reportér je jenom člověk aneb Úsměvné momenty ve vysílání Radiožurnálu

Celý rok se vás Radiožurnál snažii objektivně, co nejpřesněji a se vší vážností informovat o sportovním dění. Ne vždy ale byli reportéři stoprocentní a ne vždy své myšlenky vyjádřili tak, aby to posluchači mohli dostatečně dobře pochopit. Žbrepty a přeřeky do rozhlasového vysílání také patří a pokud jste je během roku nezaznamenali, nedělá nám teď problém se k nim přiznat.

Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Sportovní redakce s Vladimírem Váchou | Foto: Jan Rosenauer

Jedno z pravidel rozhlasového vysílání praví, že reportér je očima posluchače. Ale při zápase hokejistů Zlína se Slávií Robert Štach rychleji přemýšlel, než mluvil. Schválně - jen si to představte!

„To teď dokumentoval taky zlínský gólman Horčička, který si nahození od zadního mantinelu z půli kluziště sám srazil za svá záda…“

Přehrát

00:00 / 00:00

I reportér je jenom člověk aneb Úsměvné momenty ve vysílání Radiožurnálu

Když se reportéři dostanou takříkajíc do laufu, musíte někdy hlavně chtít jim rozumět. Své o tom ví Michal Jurman.

„Angličané byli ještě před chvílí na koni, když vedli nad českými mladíky 1:1, v tuto chvíli, kdy nám běží tříminutové nastavení, je ale stav vyrovnaný…,“ hlásil z utkání Česko - Anglie mistrovství Evropy do 21 let, ve kterém šel ráz událostí neuvěřitelnou rychlostí.

„Pozor, obrovská šance Anglie! Angličané chtějí penaltu! A je tady! Ajajaj! A ne, tak nakonec to nebude penalta. Výborné zprávy, chvíli to vypadalo, že…“

Nákladní vlak a uvěznění v hale

Pokud jste při jednom únorovém večeru jeli autem, ze vstupu Jaroslava Plašila jste toho vinou těžko předvídatelných okolností moc neměli.

„… on si stěžoval na UEFA na nestejnou cenu vstupenek, jelikož… teď se omlouvám, nevím, jestli mi bude dostatečně rozumět kvůli projíždějícímu vlaku, ale abych to upřesnil…,“ omlouval Jaroslav Plašil špatnou kvalitu kvůli kolem projíždějícímu vlaku.

Druhý den pak s úsměvem tvrdil, že s nákladním opravdu nepočítal. Ale těch věcí, se kterými během roku nepočítal, bylo více. Při semifinále Fed Cupu v belgickém Charleroi tak dlouho stříhal příspěvky do vysílání, až zůstal v tamní tenisové hale sám, zamčený.

„Halo, halo! A alarm tu houká už několik desítek minut, dovolat se nikomu nemůžu, halu jsem prošel křížem krážem, fakt se odsud nedá dostat. Tak, alarm na chvíli přestal, snad bude chvíle klidu, než zase narazím na místo, kde spustím nechtíc to houkání… a už je to tady zase. Aspoň že se tu dá dojít na záchod, ten je otevřený, a věřte, že to je v tuhle chvíli dost podstatná informace.“

Proklatý Villareal

To město - Charleroi - se hodně špatně vyslovuje. Ve Španělsku mají podobný jazykolam, jak teď už ví Jan Pokorný. Villareal.

„Manchesteru City nepomohla ani výhra nad jistým vítězem skupiny A Bayernem Mnichov, protože Neapol zvítězila stejným poměrem ve vija… vila… kde že to, kolego Jane Kalibo?“

Pár dní se mluvilo i o vstupu Štěpána Pokorného ze zápasu hokejistů Liberce.

„Petr Nedvěd, kapitán domácích a nejproduktivnější hráč Tipsport extraligy, má obrovskou šanci, ale míč mu projel pod hokejkou…“

Příliš mnoho cizích slov pak může způsobit, že budete pak i některá slova česká číst třeba anglicky, jako David Šťáhlavský.

„Vrchol večera, start džamajčana Bolta na dvoustovce je za programu zhruba za dvacet minut.“

Anebo:

„Šestnácté kolo hokejové Tipsport extraligy odstartuje souboj na kladenském ledě, domácí Rytíři se utkají s PSG Zlín. Úvodní bubny vhodí rozhodčí… tak ne, úvodní buly vhodí rozhodčí v 18 hodin a 10 minut,“ smála se Štěpánka Čechová.

Reportér-básník Michal Jurman

Ale nemyslete si, že to je vždy a vše nechtěné. Jeden ze Sportžurnálů začal jeho moderátor Michal Jurman poněkud netradičně.

„Z října dnů pryč čtyřiadvacet, i ten dnešní máme se k čemu vracet. Vstříc zprávám ze sportu jdeme, co vám tedy nabídneme? Hokejová černá guma ve Vítkovicích je dnes doma. Bijec Kočí už prý zuby necení, ve Spartě v beránka se mění. Do fotbalu budeme dnes také hrrr, kromě Teplic navštívíme i Manchester…,“ jemně básnil statný Michal, leč zřejmě si to špatně napsal…

„Ochucen nebude ani tenisový fanoušek, ten dostane od nás kávy turecké doušek. No a komu lógr nevoní, snad sportovní přehled aspoň ocení. Tolik dnešního Sportžurnálu menu, začínáme písní vskutku růžové ženy…,“ a začala zpívat Pink.

Martin Charvát, Tereza Jelínková Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Nejčtenější

Nejnovější články

Aktuální témata

Doporučujeme