Jan - Ove Waldner, švédský mistr asijského sportu
Zůstat více jak dvacet let na vrcholu ve svém sportu je unikát, kterého dosáhlo jen několik sportovců na světě. Udržet se na něm navíc v odvětví, kterému vévodí hráči z jiného kontinentu, to už je opravdový unikát. Jedním z těch, kterým se to podařilo, je švédský stolní tenista Jan - Ove Waldner.
3.října 1965 se ve Stockholmu narodil jeden z nejlepších stolno-tenisových hráčů historie. Jan - Ove Waldner byl a stále je útočným, ale velice technickým hráčem s velmi jistým oboustraným topspinem.
I když v mládí koketoval s fotbalem či volejbalem, stolní tenis mu učaroval nejvíce. Navíc měl to štěstí, že ještě v dětském věku strávil rok na tréninkovém kempu v Číně a naučil se hrát proti penholderům, tedy hráčům s asijským držením pálky.
"Byla to neuvěřitelná zkušennost. Pobyt v číně mi dal hrozně moc. Naučil jsem se hrát proti asiatům a navíc poznal mentalitu lidí, kteří o ping pongu vědí úplně nejvíc. Hrozně mě ten rok ovlivnil a prakticky z něj žiju do dnes," říká Waldner, který začal své úspěchy na mezinárodním poli získávat už jako šestnáctiletý, kdy vybojoval svou první madaili na evropském šampionátu.
K oceňovaným mimořádnostem jeho hry patří variabilní servis, velmi přesná a jistá "krátká hra" kolem síťky, účinné střídání tempa hry, skvělé bloky a flipy nad stolem, mimořádně efektivní práce nohou a poziční hra.
První zlato z Barcelony
Díky tomu Waldnerova hra působí dojmem neobyčejné lehkosti. Právě tou udivoval v Barceloně, kde postupně porazil všechny favority a radoval se ze zisku olympijského zlata.
"Věděl jsem, že mám na to dojít v turnaji daleko a s každým zápasem jsem získával ještě větší sebedůvěru. Snažil jsem se diktovat tempo. Mou výhodou bylo, že jsem uměl hrát jak proti útočně hrajícím hráčům, tak proti obranářům. Ale měl jsem i štěstí v rozhodujících chvílích. Byla to paráda, a že jsem dokázal něco výjimečného, mi došlo až mnohem pozdeji," popsal Waldner.
Ve Švédsku ho po triumfu v Barceloně znalo snad každé dítě, ale jeho věhlas překonával hranice, a to dokonce kontinentů. V Číně, kde byl znám pod přezdívou Lao Wa, byl v devadesátých letech vyhlášen nejoblíbenějším sportovcem z Evropy a celosvětově byl druhý za basketbalistou Michaelem Jordanem.
Jeho kariéra však pokračuje až dodnes, kdy stále hraje v Německu. Za těch více jak dvacet let posbíral na významných akcích 17 medailí. Na olympiských turnajích vybojoval vedle již zmiňivaného zlata v Barceloně ještě stříbro v roce 2000 v Sydney a také jednu 'bramborovou' medaili.
