Jan Pochobradský načne trenérskou kariéru ve Švýcarsku
V životě každého sportovce nastane jednou chvíle, kdy oznámí ukončení aktivní kariéry. Důvody bývají různé - zdraví, věk, touha po rodině, někdy i skutečnost, že už v daném sportu dokázal vše, co dokázat mohl, a chybí mu motivace. Svou roli mohou sehrát i peníze - ne pro každý sport je totiž platná všeobecná představa o tom, že se v něm točí velké finance. Dnes už bývalý reprezentant ve sportovním aerobiku Jan Pochobradský o tom ví své.
To, že s kariérou aktivního závodníka končí, oznámil Jan Pochobradský po letošním mistrovství světa v Austrálii. I když právě onen odchod ze scény si trojnásobný evropský a dvojnásobný světový šampion představoval trochu jinak.
„Přijel jsem tam vyhrát dvě zlaté a odvezl jsem si dvě bramborové. Vůbec jsem nepochopil, proč. Když je na závodech někdo, kdo je lepší a má být přede mnou, sklopím uši. Ale takhle… ani mi potom nikdo nebyl schopný to doopravdy vysvětlit, pořád ještě jsem naštvaný," popisuje Jan Pochobradský hořké loučení s kariérou, za kterou se mu nepodařilo udělat zlatou tečku tak, jak si to přál.
Rozhodnutí skončit se sportovním aerobikem v roli závodníka se ale prý zrodilo už dřív, zhruba v polovině letošní sezony. Důvod? Ryze praktický.
„Dodělal jsem školu, Fakultu tělesné výchovy a sportu, a už musím vydělávat. Sportovní aerobik není sport, ve kterém by byly peníze, a i uživit se trénováním tady v Čechách by bylo velmi těžké. Proto jsem se rozhodl přijmout nabídku ze Švýcarska, kde jsou podmínky úplně někde jinde."
Sportovnímu aerobiku se na profesionální úrovni věnoval třináct let. Dostal se k němu přes rodinnou přítelkyni Olgu Šípkovou, která ho kdysi v létě pozvala na trénink.
„Dodnes si pamatuju, jak řekla: ‚Jestli se tady Honzíkovi bude líbit, tak tady s námi zůstane.' No a Honzík zůstal," usmívá se čtyřiadvacetiletý sportovec, který se původně věnoval gymnastice, jenomže pro ni byl podle trenéra moc robustní a měl příliš silné nohy. Což je ve sportovním aerobicu spíše plus.
Za těch zmíněných třináct let posbíral nespočet úspěchů. Nejvíc si prý váží premiérového titulu mistra světa, který vybojoval v roce 2006.
„Do té doby jsem se pořád sápal někam nahoru - a najednou jsem toho dosáhnul. Při obhajobě toho titulu v roce 2008 už byl jiný pocit, ale také si toho vážím," vzpomíná sympatický blonďák.
V kariéře prý dosáhl všeho, čeho dosáhnout mohl. Jen ona nepovedená tečka za ní prý bude ještě nějakou chvíli v hloubi duše mrzet. Pozornost už ale Jan Pochobradský upírá směrem do budoucnosti - k trenérskému angažmá ve Švýcarsku.
„Tam si mě lidi opravdu váží, jsem pro ně pan Někdo - a budu za svoji práci i finančně ohodnocený. To všechno jsou věci, které mluví jasně pro," vysvětluje své rozhodnutí opustit rodnou vlast loňský finalista soutěže Muž roku. Návrat na závodnickou scénu je tedy definitivně vyloučen?
„Jeden z nejlepších bývalých závodníků Jonathan Caňada, který mi dělal dvě choreografie, mě lanaří. Pokud by ve Švýcarsku byly podmínky dobré, třeba bych to ještě zkusil," nechává si zadní vrátka Jan Pochobradský.
