Jan Pospíšil slaví sedmdesátiny, s bratrem dvacetkrát vyhráli MS v kolové
Stát se dvacetkrát mistrem světa, to se mnoha lidem nepodaří. Dnes slaví sedmdesátiny jeden z těch, kteří to dokázali: mladší z fenomenální bratrské dvojice hráčů kolové šedesátých až osmdesátých let Jan Pospíšil.
„Vždycky je těžší titul obhajovat než získat. Všichni proti nám chtějí udělat nejlepší výsledek. Kolová tím jde nahoru a soupeři nás jednou dorostou,“ předpovídal Jan Pospíšil v roce 1981.
Pravdu měl jen částečnou. Ostatní týmy se sice zlepšovaly, sem tam dokázaly „Pospece" porazit, ale nikoliv porážet, nikdy je tedy úplně nedorostly.
V závěru kariéry Jan i Jindřich stárli, nabírali kilogramy a ztráceli rychlost, ale stejně svých posledních pět světových šampionátu vyhráli.
„Měli jsme podporu od ČSTV. I když jsme měli někde 8 a půl hodiny dělat, tak jsme měli třeba 3 hodiny na trénink. Trénovali jsme třikrát týdně, takže jsme měli moc času,“ vysvětluje Jan Pospíšil jednu z výhod bratrské dvojice.
Ale nebylo to jen a pouze o tréninku, případně talentu. „Působil mezi námi šestý smysl. Nebylo to mezi mnou a bratrem, ale i mezi námi a trenérem,“ doplňuje brankáře Jana Pospíšila jeho o tři roky starší bratr a útočník Jindřich.
Trenér Rudolf Harth byl neméně důležitou součástí týmu. To on si bratrů Pospíšilových všiml, když je jejich sestra přivedla do tělocvičny Spartaku Královo Pole, zároveň pro ně byl i náhradním tátou, protože ten pravý padl na konci druhé světové války při osvobozování Brna.
O trenérovi se také traduje, že to byl vynikající psycholog. Ukazovalo se to i v uklidňování bratrských hádek. „Zvlášť si vzal mě i bratra a položil jedinou otázku: ‚Chceš vyhrávat?‘ Odpověď zněla jednoznačně. To stejné udělal s bráchou, pak řekl, abych proto udělal maximum a nehádal se. Tím nás spojil,“ vzpomíná Jindřich.
I díky Rudolfu Harthovi získal Jan Pospíšil po boku bratra na 25 mistrovstvích světa 25 medailí, z toho 20 zlatých, a pak se sám stal trenérem. Teď si, jak jinak než aktivně, užívá důchodu.
