Jaroslav Hatla se připravuje na kvalifikaci na OH s irskými koňmi
Jaroslav Hatla byl na olympijských hrách stejně často jako golf, tedy dvakrát. Jen se na rozdíl od sportu, který bude mít v roce 2016 v Rio de Janeiru obnovenou premiéru, nezúčastnil prvních dvou novodobých olympiád v historii, ale těch posledních.
Už před dvěma lety v Pekingu patřil jezdec všestrannosti Jaroslav Hatla v pětatřiceti mezi nejstarší členy české výpravy. Že se bude se svým koňským doprovodem prát už o třetí účast na největší sportovní akci planety, to při svých začátcích určitě nečekal. Za jeho úspěchy je především píle a talent.
,,S tím se musí člověk narodit. Já nejprve začal chodit do jezdeckých hodin. Po dokončení školy jsem nastoupil jako profesionální jezdec a začal se tím živit. Ale ze začátku jsem neměl takové podmínky a koně, abych mohl na olympiádu pomýšlet. Potom však přišla nabídka z Horse Academy, měli více sponzorů, takže jsem mohl nakoupit koně a díky tomu se dostal na olympijské hry,“ přeskočil Jaroslav Hatla od úvodu kariéry až k olympiádě.
První pro něj byla ta aténská v roce 2004. S koněm Kyrenejennalla's Boy obsadil dvaadvacáté místo z pětasedmdesáti účastníků, což považuje za perfektní výsledek. Nehledě na to, že plno diváků zaujal především tím, že mu v průběhu drezury spadl z hlavy cylindr.
V Pekingu, respektive v sídle jezdeckých disciplín v Hongkongu, závod nedokončil kvůli zranění klisny Karly.
,,Je zázrak, k jakému skoku jsme dojeli. Karla před crossem špatně odskočila, udělal se jí zánět na zadní noze a tím pádem se jí špatně skákalo.“
Když má Hatla srovnat své dva olympijské koně, dává jednoznačně přednost tomu prvnímu s krkolomným jménem a o mnoho snadnější přezdívkou Berry. Možná i kvůli tomu po Pekingu Karlu prodal a pro Londýn se připravuje s novou dvojicí původem z Irska.
,,Jeden se jmenuje Westwinds El Divo a druhý Westwinds Diego. Já musím nasbírat určitý počet bodů, abych se kvalifikoval. Absolvuji to se dvěma koňmi a uvidíme, který z nich bude mít lepší výsledky,“ říká Hatla.
Sport pro tvrďáky
Tentokrát už Jaroslav Hatla odmítá pouhý coubertinovský cíl „zúčastnit se", i když to není ani opačný pól říkající, že je důležité vyhrát. Ambicí jezdce je dostat se do elitní desítky. V pouti za jejím naplněním se stejně jako na předešlých olympiádách vzdá toho, na co reprezentanti jiných sportů často vzpomínají nejraději.
,,Musíme být co nejblíže zvířeti, takže jsem ani jednou nebyl v olympijské vesnici. Je totiž hodně důležité sledovat, jak se kůň chová. V Pekingu i v Aténách jsou trochu jiné teploty.“ Kdo by si myslel, že jezdectví je sport jen pro romantiky, mýlí se. Minimálně podle následujících slov bych Jaroslavu Hatlu zařadil spíš mezi „tvrďáky".
,,Minulý rok mi v zimní přípravě zlomil kůň nohu, ale za tři měsíce jsem se zase dostal do formy. A jednou mi také Karla v kvalifikace šlápla do obličeje a zlomila nos. Ale to jsou malá zranění,“ usmívá se Jaroslav Hatla.
