Jiří Jedlička chce být plaveckým trenérem nové generace
Ještě před třemi lety patřil k těm, o nichž se říkalo, že se do historie českého sportu zapíší zlatým písmem. Potom ale plavec Jiří Jedlička divadelní hantýrkou řečeno zmizel ze scény. Dlouho se jen spekulovalo o tom, proč už nebrázdí vody evropských a světových bazénů společně s ostatními reprezentanty. V klidu ale o důvodech svého odchodu z plavecké scény dokáže hovořit až dnes, s velkým časovým odstupem.
Kariéru měl nastartovanou opravdu dobře. Byl vyhlášen nejlepším plavcem za rok 2007, na mistrovství Evropy na krátkém i dlouhém bazénu skončil na prsařských tratích dvakrát šestý.
„K tomu ještě mistrovství světa v Melbourne, kde jsem splnil limit na olympiádu, pak dvě mistrovství Evropy, kde jsem byl dvakrát šestý a to mě právě nominovalo na ten titul plavce roku. Olympiáda už se pak tak nepovedla, ale našlápnuto bylo určitě dobře.“
Někdejší špičkový plavec Jiří Jedlička se chce stát trenérem nové generace a předávat mladým talentům své těžce nabyté zkušenosti
To rozhodně bylo. Zmíněná olympiáda se nepovedla více českým plavcům, nejen Jiřímu Jedličkovi, protože česká reprezentace neměla přístup ke speciálním technologickým plavkám, tehdy ještě povoleným, a za zbytkem světa tak ve výsledcích daleko zaostala.
To ale vůbec nebyl důvod, který by pardubickému rodákovi znechutil plavání natolik, aby z něj zmizel. K tomu rozhodnutí ho přivedlo něco jiného.
„Faktorů, proč jsem šel do ústraní, bylo víc. Ale jednoduše - na světových akcích jsem měl možnost poznat, jak se ve světě dělá plavání, a nepřišlo mi, že se to tady v Čechách dělá dobře, třeba z trenérského hlediska. Podmínky, které tu jsou, neodpovídají tomu, abychom dokázali konkurovat evropským státům nebo světovým velmocím,“ promlouvá o důvodech „vyklizení pozic“ snad poprvé Jiří Jedlička.
Na celé situaci se ještě podepsala rozháraná situace v domovském pardubickém oddílu.
„Vypiplat sportovce, tím spíš plavce, dá dost velkou námahu a lidé, kteří to dělají v Pardubicích, to nedělají z lásky. O plavání by se měli starat lidé, kteří tomu sportu rozumí a chtějí mu pomoct.“
A co bylo dál? Jiří Jedlička zmizel na druhý konec Zeměkoule, a to doslova a do písmene. Více než rok pobýval v Austrálii, kam odjel v první řadě proto, aby si zdokonalil angličtinu. Náhoda tomu ale chtěla, že i u protinožců skončil zase… u plavání.
„Před třemi lety jsem se na mistrovství světa seznámil s pánem, který se zúčastnil olympiády v roce 1968. Skamarádil jsem se s ním a on mi potom nabídl možnost letět na Gold Coast, kde trénují špičkoví australští plavci jako třeba Grant Hackett. Takže jsem se dostal do skvělé skupiny Glenna Bakera, což je trenér čtyř olympijských medailistů a světového rekordmana Brentona Rickarda, a zkusil jsem s ním ještě trénovat."
Návrat zpět
Trénoval s nimi asi půl roku, jenomže kvůli náročnosti plavecké přípravy nestíhal chodit do práce a musel si záhy hradit pobyt a studium v Austrálii ze svého. Což nebyla zrovna levná záležitost, navíc Jirkovi končila víza - a tak prý nezbývalo, než se vrátit do České republiky.
„Jen co jsem se vrátil do Čech, určitě jsem přemýšlel, že se k plavání ještě vrátím. Jenomže představa, že se znovu ocitnu v těch špatných podmínkách tolik odlišných od toho, co je jinde, mě v tom rozhodnutí nepodpořila. Navíc je tady v Pardubicích zavřený bazén,“ vyjmenovává Jiří Jedlička důvody, které převážily misky vah na stranu, kde za aktivním plaváním zavřel definitivně dveře.
Plavání mu přineslo spoustu přátel a procestoval kus světa, i když všechno to bylo vykoupeno neskutečnou dřinou. Také proto má prý i teď, kdy se živí jako obchodní zástupce, pocit, že onomu sportu pořád něco dluží. A proto…
„Chtěl bych začít trénovat, takže pracuju na vytvoření nějakého oddílu, kde bych ve svém volném čase rád pomáhal talentovaným dětem, takovým těm budoucím generacím, kterým bych mohl předat ty těžce nabité zkušenosti."
Možná to nebude tak dlouho trvat a v médiích se bude objevovat spojení „Jiří Jedlička - plavecký trenér nové generace“.
„Bylo by to fajn. Rád bych,“ doufá někdejší největší naděje české plavecké reprezentace.
