Jsou spurtéři hazardéři? Jen ti, co na to nemají, tvrdí hvězda Tour Sagan
Cyklisty, kteří v těchto dnech soupeří o etapová vítězství na Tour de France, můžeme označit za zvláštní druh. Jsou to spurtéři. Muži, kteří byli schopní třeba po dnešních více než dvou stech ujetých kilometrech spurtovat do cíle 70ti kilometrovou rychlostí.
Jsou to cyklisté, kteří pro vítězství riskují více než vrchaři. Muži, kteří v sobě najdou sílu k explozi, která jim přinese vítězství. Jsou ale opravdu tak zvláštní?
Poznáte je snadno. Vedle vyšvihaných vrchařů působí svalnatí spurtéři jako boxeři těžké váhy vedle těch z kategorie muší. Dresy jim obepínají nejen mocné bicepsy, ale i stehna o obvodu osmdesáti centimetrů. Bojují spolu nejen ve finiši rovinatých etap, ale o každý bod do soutěže o zelený dres, i na vložených prémiích.
A i tam se dají čekat konflikty. Třeba jako dnes, kdy jeden ze závodníků zablokoval Slováka Petera Sagana. "Napravo mě zavřel, tak jsem zakřičel a trochu mi uhnul. Ale už to nestačilo na to, abych dojel Cavendishe. Škoda toho, protože jsem to měl dobře rozjeté," vysvětloval Sagan. Lídr spurtérské klasifikace byl pořádně nazlobený, hned za prémií se vztekal a soupeři vynadal.
"Ptal jsem se ho, proč mě tam zavřel, když stejně nemá žádné body do zeleného dresu. Tak k čemu chtěl spurtovat? Ale ani mi neodpověděl," vysvětloval Peter Sagan už v cíli a trochu uvolněnější.
Ale zpět k obecnému jednání spurtérů. Ve vysoké rychlosti, za kterou by je policisté teoreticky mohli pokutovat, prolétají závěrečné kilometry tratí. Bojují těsně vedle sebe o centimetry, ale stíhají se během toho i loktovat, mlátit hlavou, a jsou dikvalifikovaní. Jako třeba před osmi lety v Tour McEwen. Nebo vyloučeni z celého závodu.
Ale podle Petera Sagana obecně platí, že naopak hazardéři nejsou. "Spíše jde o to, že riskují ti, co na to nemají a ti zapříčiňují pády. Kdyby tam byli jen ti, co mají spurtovat, tak by možná ani tolik pádů nebylo. Jenže ve spurtu chtějí být úplně všichni, a proto jsou pak pády."
K tomu se dá dodat jediné: C´est le Tour. Tedy: To je Tour. Jak říkají Francouzi, ale hlavně ti cyklisté a lidé okolo, kteří specifika nejslavnějšího závodu světa znají dokonale. Tady se totiž spurtuje i o dvacáté místo.
I proto se potom spurtéři specialisté, kteří jsou těsně za cílem svým výkonem vybuzení na maximum, dlouho uklidňují. Například Saganovi nestačila ani půlhodina. "K úplnému uvolnění dochází spíše až na hotelu," popisuje Peter Sagan, aktuálně nejlepší spurtér 100. ročníku Tour de France.
