Judisté si pravidelně musí zvykat na nová pravidla. Tradiční sport je často mění
Když v roce 1882 založil profesor Jigoro Kano Kokodan judo, ještě netušil, že se jím vymyšlený bojový sport dostane nejen na program olympijských her, ale i do výuky na základních školách v Japonsku. V Riu de Janeiru se bude v judu bojovat o medaili už počtrnácté, a přesto se stále pravidla tohoto tradičního sportu vyvíjí.
„Když jsem jel do Pekingu, vysvětloval jsem několika lidem pravidla. Za čtyři roky mi volali znova a museli zapomenout, co jsem jim říkal,“ říká Jaromír Ježek, který ve čtvrtek odletí už na své třetí olympijské hry.
Judu se věnuje přes dvacet let a za tu dobu si musel zvyknout na několik změn pravidel. Přitom kdyby vydržel ještě trochu déle, možná by se začal prát podle stejných pravidel, jako se pral, když začínal.
„Když jsem končil s judem, začínalo chytání za nohy a podtáčení. Judo se začalo vytrácet a po Pekingu se přistoupilo k úpravě pravidel, kdy každý dotek nohy rukou znamenal diskvalifikaci. Znovu tak přišlo na řadu klasické judo a prošlo do juda, které jsem dělal já,“ vypráví Pavel Petřikov starší.
Český veterán sbíral medaile na významných akcích v 80. letech minulého století a v současnosti připravuje pro boje v Riu svého syna.
Zdá se, že se judo vrací do starých kolejí. Základ ale zůstává stále stejný. Přemoci protivníka v pětiminutovém souboji pomocí jedné z více než sto technik chvatů, úderů a znehybnění, která bude bodově ohodnocena rozhodčími. Nejlépe „ipponem,“ po jehož udělení souboj končí.
Změny pravidel ale mění styl boje, který se stává atraktivnějším pro diváka. „Judo, které se dělalo dřív, bylo hodně silové. Co jsem viděl videa, tak táta to měl hodně vydřené. Z tohohle pohledu jsme došli k závěru, že mám judo lepší já,“ usmívá se Pavel Petřikov mladší.
Právě třicetiletý hořický judista už 6. srpna jako první z českých reprezentantů zasáhne do bojů na olympijských hrách v Riu.
