Kanoista Jaroslav Radoň může být nástupcem Martina Doktora
Objeví vůbec někdy česká rychlostní kanoistika nového Martina Doktora? I taková otázka zazněla před včerejším startem světového šampionátu v Szegedu na adresu majitele dvou zlatých olympijských medailí z Atlanty a toho času šéftrenéra naší reprezentace. Ten sice nezkoušel horlivě přikývnout, ale špetku optimismu dal přece jen k dobru.
„Já doufám, že to nebude tak dlouho trvat. Teď máme Martina Fuksu, čerstvého juniorského mistra světa. Máme solidní C2 – Filipa Dvořáka, Jardu Radoně. Ty šance jsou tam otevřené,“ říká Martin Doktor.
V to doufá i deblkanoista Jaroslav Radoň, kterého spolu s jeho parťákem čeká dnes finále na neolympijské trati 500 metrů a pak také boj o účast na letních hrách v Londýně v závodě na 1 kilometr. Jak právě tento náš závodník vnímá spolužití s trenérem Martinem Doktorem?
„Ne, že by mi nějak radil, ale chválil mě, což je od dvojnásobného olympijského vítěze povzbuzení. To co dosáhl je úctyhodné. Kdyby se mi v budoucnu na něj podařilo navázat, by bylo fantastické, ale především se musím soustředit na sebe a brát to, že realita je trošku jiná a to že Martin Doktor je Martin Doktor a jezdit jako on vyžaduje pár let tvrdé přípravy,“ uvědomuje si Jaroslav Radoň.
Přípravy, která obnáší tisíce napádlovaných kilometrů a která velmi často pořádně bolí. Nebylo by divu, kdyby i ten nejpilnější borec občas vyčítal sám sobě: Že já jsem si nevybral něco, co obnáší méně námahy a více sportovní slávy.
„Já si někdy říkám, že jsem měl hrát raději šachy, což je dá se říct větší pohoda, ale každý sport má něco dobrého. Mě prostě kanoistika baví a ta dřina k ní zkrátka patří.“
A právě díky této životní filosofii je kanoista Jaroslav Radoň víceméně srozuměn s tím, že šachy pro něho zůstanou - alespoň tedy v blízké budoucnosti - opravdu jen doplňkovým sportem.
„No, dalo by se to říct,“ usmívá se Jaroslav Radoň.
