Kanoistiku jsem nechtěl dělat, strašně mě nebavila, směje se vítěz z ME Fuksa
V české rychlostní kanoistice zřejmě vyrostl plnoprávný nástupce dvojnásobného olympijského vítěze Martina Doktora. Na právě skončeném mistrovství Evropy v Portugalsku totiž na někdejší Doktorovy úspěchy navázal Martin Fuksa – dvěma zlatými medailemi.
„Je pro mě strašně příjemné dívat se na tu samou kategorii, kterou jsem já jezdil. Je tu někdo, kdo to vzal po mně a je schopný ve světové konkurenci jezdit o medaile, to je skvělé,“ pochvaloval si před měsícem samotný Martin Doktor, když při závodě Světového poháru v Račicích sledoval svého jmenovce Martina Fuksu.
Chybělo málo, aby se tento talentovaný borec probojoval v pouhých 19 letech na olympijské hry v Londýně. Jeho sen ztroskotal nakonec při kvalifikaci na pověstné větrné dráze v polské Poznani.
„Foukal tam vítr, byly tam hrozné vlny – a já mám pod 80 kilo, takže to se mnou mávalo. Na samotný závod jsem musel změnit loď a stejně jsem skončil třetí, což bylo první nepostupové místo. Doufal jsem sice ještě, že by mi mohla padnout divoká karta, ale bohužel se tak nestalo.“
Martin Fuksa je nadějí současné české kanoistiky, mohl by navázat na slavného Martina Doktora
Při vstupu do seniorské kategorie mohl Martin Fuksa litovat snad jen toho, že z olympijského programu zmizela jedna ze dvou disciplín, ve kterých dominoval jeho slavný předchůdce na letních olympijských hrách v Atlantě, tedy závod na 500 metrů. Právě na této trati si český kanoistický talent ještě nedávno věřil víc než na kilometru.
„Věřím tomu, že se dokáže přizpůsobit, že to umí, má to v ruce,“ zavěštil si Martin Doktor. A včera skončený evropský šampionát mu dal plně zapravdu. Vždyť Martin Fuksa získal zlaté medaile při obou svých startech - na kilometr i na 500 metrů.
„Tenhle rok nezáleží na tom, jestli je to olympijská, nebo neolympijská trať, na tom bude záležet až v roce 2015, kdy bude nominace na olympiádu. Letos chci posbírat co nejvíc medailí, ať už je to dvoustovka, pětistovka nebo kilometr – všechno mi udělá radost.“
Rodinná tradice
A totéž platí o širokém příbuzenstvu. Máma, táta, babička, děda a dvě tety - ti všichni měli a mají ke kanoistice velmi blízko. Kdo z nich se asi nejvíc zasloužil o to, že české kanoistice vyrůstá nová hvězda?
„Zezačátku to byl hlavně děda, protože já jsem kanoistiku nechtěl zpočátku vůbec dělat. Absolutně mě nebavila, zato jsem hrál hokej, a ten mě strašně bavil. Ale teď jsem mu vděčný, že mě k tomu přitáhnul a já můžu pokračovat v naší rodinné tradici.“
