Kateřina Nash si doma odpočala od cyklokrosu a v Táboře byla nejlepší
Česká cyklokrosařka Kateřina Nash vyhrála podruhé v životě závod Světového poháru. Její radost navíc umocnil fakt, že tentokrát si mohla prvenství vychutnat v domácím prostředí v Táboře.
Jako jeden z prvních přispěchal s blahopřáním reportér Jan Suchan.
Je to pro vás první triumf ve Světovém poháru na domácí půdě, jak jste závod prožívala?
Jako každý jiný cyklistický závod byl i tenhle těžký, ale já jsme se cítila výborně. Navíc jsem měla skvělou podporu divákův domácím prostředí. Celý týden jsem strávila v Čechách v rodinném prostředí, domácí kuchyně vařená od maminky. Všechno se to sešlo tak skvěle a celková pohoda se odrazila na mém výkonu. Šla jsme do závodu s tím, že chci vyhrát a vyšlo to.
Takže i díky pohodě, kuchyni a odreagování, jste se až tolik neupínala na ten závod, neměla jste příliš možností o tom bádat a vyšlo to?
Všechno musím vyjít skvěle, aby člověk vyhrál takovýhle závod, já zatím tolikrát nevyhrála. To že jsem nemusela cestovat a místo toho odpočinek doma, celková pohoda, výborní diváci a výsledek je skvělí.
Závodů v České republice tolik neabsolvujete, byla to pro vás motivace navíc?
Vyhrát chci vždycky, ať už je to v Americe nebo v Čechách. Samozřejmě pocit je dneska mnohem příjemnější, můžu se o to podělit s rodinou, kamarády. Dokonce jsem teď tady vlastně v první řadě zahlídla babičku, která jsem myslela, že se bude dívat jen v televizi, ale je tady. Rodina triumfu dodá hrozně moc.
Dlouho jste skupinku tří závodnic vedla, ale na zádech jste si vezla dvě Nizozemky. Neobávala jste se toho, že by v neočekávanou chvilku mohla jedna z nich zaútočit a celé vaše úsilí by vyšlo vniveč, tedy byla by to medaile, ale ne vítězství?
Musela jsem si je hlídat, obě závodnice mají velké zkušenosti, jezdí agresivně, takže nedají nikomu, nic zadarmo. Přestože nejezdí ve stejném týmu tak během závodu trochu komunikovali, takže jsem musela být rychlejší než oni.
