Kolocová se Slukovou chtějí v žebříčku výš. Angažovaly sportovního psychologa
Pokud se v Česku řekne beachvolejbal, spojí si ho většina lidí se jmény Markétka Sluková a Kristýna Kolocová. Velkou pozornost vzbudil tenhle pár hlavně na loňských olympijských hrách, kde skončil pátý. Svoji výkonnost ale dokazuje dlouhodobě, ve světovém žebříčku zakončil minulou sezonu na devátém místě. A v novém ročníku, který začne příští týden, se chce dostat ještě výš. Sluková s Kolocovou tak začaly spolupracovat i se sportovním psychologem.
„Ty impulzy většinou vzejdou od trenéra. My jsme o tom společně mluvily a společně jsme to odsouhlasily, že bychom chtěly s někým takovým spolupracovat. Myslíme si, že by nám to mohlo určitě pomoct. A Simon potom našel vhodného člověka, se kterým to má smysl,“ popisuje Markéta Sluková, že iniciátorem nové spolupráce byl trenér českého páru Rakušan Simon Nausch
„Takže impulz od něj, od nás určitě touha se zlepšit, touha na sobě pracovat a chtít vylepšit nějaké nové věci ve hře i v hlavě. Takže taková společná práce.“
Psycholog pracoval s beachvolejbalistkami hlavně při jejich soustředění v Jihoafrické republice, kde strávily prakticky čtvrt roku, když byla v Česku zima.
Kristýna Kolocová s Markétou Slukovou se chtějí zlepšit i díky pomoci sportovního psychologa
„Každým setkáním jsme byly vždycky překvapené. Je strašně vtipné, nebo strašně absurdní, jak vlastně všichni sportovci to mají úplně stejně. Nějaká typická situace se opakuje pro každého a v každém sportu. Všichni trpí stejnými věcmi. Je možná i hrozně milé slyšet, že nejsme jediní blázni, které něco trápí, že to vlastně trápí každého, jestli je to atlet, golfista, nebo jestli jsme beachvolejbalistky,“ konstatuje Kristýna Kolocová.
Česká dvojice nejprve dostala teoretický základ o sportovní psychologii, který se pak snažil nový týmový poradce uplatnit přímo na konkrétní situace spojené s plážovým volejbalem. A také fungováním páru jako takového.
„Tím, že hrajeme spolu, nejedeme samy za sebe. Takže jsme musely řešit, jak synchronizovat naše dva odlišné charaktery. V tom si myslím, že je to další pohled, třetí osoby - což je Simon - a i té čtvrté. Pohled toho profíka je přínosný,“ říká Markéta Sluková.
Stereotyp je vlastně dobrý
Běžný člověk by si možná myslel, že jedním z úkolů psychologa bude i pomoc s narušením stereotypů, které při dlouhodobé spolupráci nutně musí vzniknout. To ale úplně neplatí.
„On - nebo celkově ve sportovní psychologii - je zastáncem, že by tam stereotyp měl být. Prodat to, co člověk natrénuje, a odvést v zápase stoprocentní výkon, je právě založené na tom, že se pokaždé do zápasu nastupuje se stejným cílem: odvést stoprocentní výkon. Takže by to vlastně stereotypní být mělo,“ dodává Kristýna Kolocová.
