Konec mě mrzí, ale cením si olympijské zkušenosti, říká boxer Chládek
Dvanáct let čekal český box na to, až se někdo z jeho zástupců probojuje na olympiádu. A účast Zdeňka Chládka v ringu se počítala na devět minut. V prvním kole lehké welterové váhy prohrál na body 12:20 s Munch-Erdenem Urančimegem.
Zdeňku, máte za sebou první zápas na olympiádě, a zároveň vlastně i celé hry, jak byste ten duel zhodnotil?
„Teď jsem vylezl z ringu, takže hodnotit se moc nedá, ještě jsem si to v sobě neprobral. Takové to rychlé hodnocení nebude moc optimistické, vidím to jinak já a jinak diváci. První kolo byl lepší, ve druhém to bylo vyrovnané, ve třetím jsem ho v závěru přemlel. Je to ale můj názor. Hodnotím to jako vyrovnané utkání, jsem spokojený, pro mě byl úspěch se sem dostat. Teď budu šlapat dál a uvidíme, co přijde.“
Co bylo při duelu nejtěžší? Zdálo se mi, že Mongol byl neuvěřitelně, mrštný, rychlý a hbitý.
Zdeněk Chládek se s OH rozloučil v prvním kole, oceňuje ale olympijskou zkušenost
„To ano, oni to mají v krvi, v tom jsem ho trochu nestíhal. Na druhé straně jsem měl přesné údery a tvrdou pravou ruku, kterou ode mě neustále chytal, to mělo být také bodovatelné. Abych řekl pravdu, ani nevím, o kolik bodů to skončilo…“
O osm bodů jste prohrál, 12:20.
„O osm? To se mi zdá docela hodně, řekl bych tak maximálně o tři.“
Dostal jste se na hry na divokou kartu, to bylo asi povzbuzení, ale i komplikace – jinými slovy, jaká byla příprava a stíhal jste to všechno vůbec?
„Ano, bylo o komplikované, ale na druhé straně mě to hodně nakoplo. Zbýval měsíc do olympiády, musel jsem rychle začít ladit přípravu, i když jsem měl jet na dovolenou. Ale to už je dneska jedno, jsem moc rád, že jsem tu byl, celkově jsem si to hodně užil, je to tu úžasné. Ještě než odletím, podívám se určitě na ostatní sporty.“
Zcela jistě je bonusovým vkladem také olympijská zkušenost s tímto prostředím, takovým turnajem, atmosférou…
„Určitě ano. Podobnou atmosféru jsem zažil v německé bundeslize, kde lidi také hodně řvou. Bohužel jsem slyšel spíš Mongoly, nevím, kde se tu z takové dálky vzali. Když jsem nastupoval, slyšel jsem řev Čechů, říkal jsem si, že to bude dobré, ale když pak nastupoval Mongol, napadlo mě, že zase asi až tak ne.“
