Kvalifikace ME přinesla basketbalistům překvapivě dobré vysvědčení
Český fanoušek si už trochu zvykl na ještě nedávno platný fakt, že co se týká českého basketbalu, dají se čekat mezinárodní úspěchy výhradně od ženské reprezentace. O to překvapivější a samozřejmě i příjemnější tak pro něj bylo sledovat právě ukončenou kvalifikaci mistrovství Evropy v podání mužů.
Ti se totiž po šestileté přestávce opět představí na evropském šampionátu a nic na tom nezměnila ani jejich úterní prohra v posledním zápase s Tureckem.
Když bylo jasno o tom, že se Češi v kvalifikační skupině představí s Italy, jedním z dlouhodobě nejlepších evropských týmů, a také Turky, tedy úřadujícími vicemistry světa, málokdo prorokoval družině trenéra Budínského úspěch.
S těmito dvěma soupeři sice Češi ze čtyř zápasů tři prohráli, byly to ale nakonec také jejich jediné prohry. V Evropě naopak český výběr zanechal svojí ofenzivní hrou hodně pozitivní dojem a odměnou mu nakonec byl postup na evropský šampionát, na který čekal od roku 2007.
„Postup je pro náš tým dalším krokem, začínali jsme v divizi B. Na Euro bychom chtěli jet hrát basketbal, který se bude líbit divákům, a doufejme, že bude stačit na to, abychom tam nebyli jen do počtu,“ vyslovuje trenér Pavel Budínský rok před startem šampionátu vcelku skromné přání.
Hra jeho týmu, ve které se zkušenost hráčů typu Welsche či Bartoně snoubila s rychlostí a dravostí nadcházející basketbalové generace, totiž našla obdiv a slova uznání napříč celou basketbalovou Evropou.
„Já jsem z toho měl takový pocit, že jsme českému mužskému basketbalu vrátili respekt a to byl jeden z hlavních cílů, protože v předchozích třech letech, když jsme sháněli týmy do přípravy, tak ne každý proti nám chtěl hrát, protože jsme nic neznamenali. Ale letos to bylo lepší a doufám, že příští rok to bude ještě lepší,“ doufá český reprezentační trenér.
Basketbalistům hodně pomohli fanoušci
Budínský se ale zatím snaží vyhnout přesným prognózám, co se týká umístění českého týmu na evropském šampionátu. V tuto chvíli na to má koneckonců tak trochu právo. Zjednat si respekt u evropských týmů trvalo totiž tomu českému hodně dlouho a myšlenky na basketbal tak nyní mohou jít částečně stranou.
Vysvědčení se samými výbornými lze přitom po konci kvalifikace vystavit nejen hráčům, ale i českým fanouškům. Respektive těm chomutovským, před kterými se hrály všechny domácí zápasy kvalifikace. Nadšené publikum bylo dalším faktorem úspěchu, který pomohl především ve vítězném domácím zápase proti Turecku.
A jak se nakonec ukázalo, ten patřil k těm nejdůležitějším, co se týká postupu Čechů ze třetího místa tabulky. Nezbývá než doufat, že podobné nadšení pro hru mužské reprezentace nebude mít jepičí život a že na šampionátu v příštím roce, který hostí Slovinsko, budou mít česká hrdla opět důvod k tomu hlasitě jásat, zpívat a třeba i slavit.
